"Potřebujete ke štěstí dobrou práci, stačí to ke spokojenému životu? Může člověk bez rodiny prožít šťastný život?
Úřady práce jsou plné a lidé stále hledají práci. Pořád je na některých územích poměrně vysoká nezaměstnanost a k tomu všemu se ještě na hodně místech krade. Toto je, podle mého názoru obrázek našeho státu. Je možné, že za dvacet let už to tak nebude, protože se v našem státě změní vláda, systémy, občané atd. Upřímně bych rád uvítal změnu.
Pokud chceme dobrou práci, je to taky více méně o štěstí. Některé práce můžeme získat za pomoci známých, ať už jsou to rodiče nebo prarodiče nebo sourozenci. Za pomoci známých si můžeme nejčastěji domluvit brigády. Některé druhy brigád nejsou tak časově náročné a tak složité, stačí se domluvit s příbuzným, který například vlastní firmu, jestli nepotřebuje výpomoc a hned máte pár korun v kapse. S lukrativní prací už to je složitější. Dnešní nabídka práce hledá opravdu odborníky. Lidi, kteří už mají za sebou nějakou tu VŠ a praxi v daném oboru. Nedá se nic dělat, dnešní trh práce je obtížný a bez štěstí to jde hůře.
Ale zlepší se tohle třeba za 20 let? Budeme si moci vybírat práci a být spokojeni s ní? Nebude nabídka práce tak malá? Budou příjímací řízení na pozice sofistikovanější?
Ať už jsem zedníkem nebo generálním ředitelem firmy Apple můžu si říct, že jsem spokojen se svým povoláním? Oba dva si ve skutečnosti mohou říct to samé. Zedníkovi bude stačit malý byt, kde bude mít manželku a vychovávat děti. Bude spokojený, protože mu bude výplata stačit na pronájem bytu, stravu, oblečení a ještě si zajde do hospody. Nic mu nechybí. Nepotřebuje utrácet za drahé automobily či drahé domy. Totéž generální ředitel. Vlastní svou vilu na pobřeží, má ženu a děti, peníze se mu už nechtějí počítat a je velmi populární. Taky svou práci považuje za skvělou. Oba si žijí na jiné sociální rovině, ale mají určitě jedno společné – dobrou práci. Ale každý to bere ze svého vlastního hlediska.
Je pravda, že rodina je pro člověka to nejdůležitější? Pro mě jednoznačně ano. Jak už to na světě chodí, všichni jsme měli, máme nebo budeme mít rodinu. Ale někteří lidé zejména děti žijí v pěstounské péči nebo v dětských domovech. Neměl by být a taky není na světě člověk, který si nemůže říct, že svou rodinu nemiluje a neudělal by pro ní všechno. Díky rodině se člověk naučil spoustu užitečných věcí pro život. Byl vychováván, vyrůstal a učil se věcem v rodině.
Myslím si, že rodina byla, je a bude vždy na prvním místě ve společnosti, protože nám dává to nejdůležitější, co potřebujeme do života. A to je láska."