1.	Výběr tématu

2.	Pojem šikana

2.1	Fyzická agrese

2.2	Slovní agrese a zastrašování zbraněmi

2.3	Krádeže, ničení a manipulace s věcmi

2.4	Násilné a manipulativní příkazy

3.	Původ násilí

3.1	Fylogeneze

3.2	Stres z přemnožení

3.3	Nesprávná výchova

3.4	Vliv médií

4.	Vznik a vývoj šikanování

5.	Proč dochází k šikanování

6.	Součásti mechanismu šikanování

6.1	Agresorovy metody k získání moci

6.2	Tlak skupinových norem

6.3	Tendence k závislému jednání

7.	Spouštěcí mechanismy

7.1	Typy iniciátorů šikanování

7.2	Typy obětí

7.3	Riziková konstelace skupiny

7.4	Nedostatky a poruchy prostředí

8.	Následky šikanování

9.

Prevence

9.1	Rady Z. Joukla a kritické poznámky

9.2	Vlastní zkušenost

10.	Reakce na šikanu

10.1	Co očekávat od účastníků

10.2	Pádné důvody k vyšetřování

10.3	Rozlišení počátečního a pokročilého stadia

10.3.1

Vyšetřování u počátečního stadia

10.4

Náprava

10.4.1

Metoda vnějšího nátlaku

10.4.2

Metoda usmíření

11.	Co mohou dělat rodiče

12.	Co může dělat oběť?

13.	Co mohou dělat běžní žáci?

14.

Závěr

V případě, že se jedná o počáteční stádium, můžeme se pokusit o nápravu smi. V opačném případě bychom pak měli co nejrychleji zajistit obětem ochranu a využít možnost spolupráce s některým z odborných pracovišť. Kromě toho však sami žádné závažnější kroky nepodnikáme.
Jestliže tedy zjistíme, že se šikanování zatím nachází v počátečním stádiu, můžeme se pustit do vyšetřování. V žádném případě však nezačínáme výslechem agresorů. Jednak bychom se nic nedozvěděli, ale připustili bychom také ovlivňování ostatních, umožnili zničení důkazů a ohrozili zdraví oběti. Důležité je také zabránit tomu, aby se agresor dozvěděl “jak to prosáklo ven” a tím ochránit informátory před pomstou agresorů.
Cílem vyšetřování je zjisti odpovědi na tyto otázky:
- Kdo je obětí, popř. kolik je obětí?
- Kdo je obětí i agresorem, popř. kolik je těchto “obojetných” žáků?
- Kdo je agresorem, popř. kolik je agresorů? Kdo z nich je iniciátorem a kdo je aktivní účastník šikanování?
- Co, kdy, kde a jak dělali agresoři konkrétním obětem?
- K jak závažným agresivním a manipulativním projevům došlo?
- Jak dlouho šikanování trvá?
Výpovědi k jednotlivým otázkám je nutné důkladně zapsat a uspořádat do kvalitního důkazního materiálu. Nejdůležitější je vypracování přehledu hlavních typů agresorů s přesnými údaji kdy, kde, jak a komu co udělali. Je to důležité pro úspěšné uplatnění metody vnějšího nátlaku (viz dále). Potřebujeme to však i pro sebe, abychom byli chráněni před stížnostmi rodičů agresorů.

Jaká je tedy samotná strategie vyšetřování?
Obsahuje 5 základních kroků - nejdříve hovoříme s informátory a oběťmi o vnějším obrazu šikanování (1). Přitom se je snažíme podpořit a povzbudit a také je ubezpečíme o tom, že jejich ochrana a bezpečnost je zajištěna. Ve spolupráci s nimi pak vytipujeme vhodné svědky, kteří budou pravděpodobně ochotni o celé věci objektivně a pravdivě vypovídat (2). (Pokud přesto narazíme na nevhodné svědky, je od počátku důležité pracovat s citovým napětím a navodit moment překvapení, šokovat!). Následují individuální, v případě nejasností i konfrontační rozhovory se svědky (3) - ale nikoliv konfrontace obětí a agresorů! Většinou je také chybou společné vyšetřování svědků a agresorů, protože i svědkové mají před agresorem často “nahnáno” a bojí se případné pomsty. Ale i v případě, že vedeme konfrontaci se svědky, je vhodné bedlivě sledovat verbální i neverbální projevy a doporučováno je také přiblížit se oběma žákům na minimální vzdálenost a pozorovat je zblízka - tak je totiž těžší lhát. Čtvrtým krokem je zajištění ochrany obětem, ale pořadí tohoto kroku není pevně dáno (u ostatních kroků ale ano!). Někdy je totiž oběť hned na počátku v bezprostředním ohrožení a proto je nutné ji bezodkladně chránit. U počátečních stádií však většinou nejsou mimořádná bezpečnostní opatření zapotřebí. Až jako poslední pak přistoupíme k rozhovorům s agresory, případně ke konfrontacím mezi nimi (5). Je výhodné, když agresor neví, že je šikanování prozrazeno, pak je totiž vyšetřováním “z čistého nebe” zaskočen a nemá připravenou nepravdivou výpověď. Velmi účinné je, když je vyšetřovaný zaskočen ukázkou jednoznačných důkazů a detailního popisu své role při šikanování. Vždy je však nutné dbát na to, aby nepoznal, kdo na něj co prozradil. Důležitost tohoto rozhovoru pro odhalení pravdy je však většinou zanedbatelná (výjimkou ale může být případ, kdy žádní svědkové neexistují). Hlavním cílem je paralyzování jejich agrese vůči bližním. To znamená, že toto setkání slouží k tomu, abychom agresory okamžitě zastavili a ochránili jejich oběti, ale i je samé před následky jejich činů. Ve většině případů se dá použít princip přitlačení ke zdi, kdy je např. upozorníme, že při jakékoliv známce šikanování je okamžitě vyloučíme ze školy a naopak budou-li spolupracovat, bude to polehčující okolnost."

Práce je psána formou eseje, nemá striktní logické členění.