"Nová éra trestního práva začala v habsburské monarchii za vlády Josefa II., kdy roku 1787 vydal Zákoník o zločinech a trestech na ně a o rok později nové trestní řízení.Po smrti Josefa II byly vydávány další kodifikace, které na josefínské reformy v trestním právu ( jako např. zásady „nullum crimen sine lege“ a „nullum poena sine lege“ ) navazovaly. Cílem reforem bylo vzbudit v masách dojem, že právo je tu, aby chránilo dobré lidi a trestalo zlé.
R. 1876 zvláštní komise ( velkou úlohu zde měl Matyáš šl. Haan) předložila novou osnovu trestního zákoníku. Výsledkem této činnosti byl již v r.1803 vydán Zákon „o zločinech a těžkých přestupcích policejních“. V českém překladu, který byl vydán ve Vídni, se nazývá Kniha práv nad přečiněními hrdelními a těžkými řádu městského (totiž policie) přestupky. V tomto zákoníku se ještě delikty rozlišovali na delikty kriminální, čily zločiny v technickém smyslu slova, a pořádkové, politické nebo také policejní delikty.
Zákoník se dělil na dvě části.V prvé se pojednávalo o zločinech v druhé o přestupcích. Ke každé části byla připojena příslušná ustanovení o procesu. Bylo zde tedy propojeno právo hmotné a procesní. Zákoník byl považován za vynikající dílo, které ovlivnilo trestní právo až do roku 1949, pozdější trestní zákoník z r. 1852 byl pouhou jeho novelizací.
Trestní zákoník z roku 1803 navazuje na pokrokovost josefínského zákoníku a reformní ustanovení dále rozvíjí. Je přehledný, přesně formulovaný, dostatečně obecný, nikoliv kasuistický.
Předpokladem spáchání trestného činu byl zlý úmysl pachatele.Jeho trestní odpovědnost za spáchaný trestný čin byla vyloučena při nepříčetnosti, ať trvalého, či přechodného charakter, pro nedostatek věku (14 let), neodolatelném donucení, náhodě, nedbalosti, nevědomosti, což znamená, že si neuvědomoval následků z dopuštění a účinků. Neznalost práva pak pachatele neomlouvá. Výslovně za trestné je prohlášeno návod, pomoc i pokus. Pouhý úmysl pak trestný nebyl.
Tresty za spáchané zločiny byly. Trest smrti - smrti ( výlučně oběšením) a žalář, u kterého byly rozlišovány 3. stupně: žalář, těžký žalář a nejtěžší žalář. Žaláře byly vykonávány doživotně či dočasně – od 6 měsíců do 20 let. Počínaje těžkým žalářem byl vězeň ukován na nohou, nebylo mu podáváno maso a byl chován v izolaci. Při nejtěžším žaláři byl ukován na noho i rukou a v pase. Obden dostával teplé jídlo, kromě masa, jinak jen chléb a vodu. Tresty mohly být zostřovány nucenými pracemi, vystavením na pranýř, bitím holí či metlou, posty a vyhnanstvím po odpykání trestu. Trest smrti či těžký a nejtěžší žalář měli za následek ztrátu občanských práv, resp. ztrátu šlechtictví, akademických hodností, vojenských hodností, právní způsobilosti.
Přestupky byly trestány pokutou, propadnutím zboží, ztrátou práv, vězením, bitím, vyhoštěním z určitého místa či země, vyhoštěním z celého státu (jen u cizinců). Vězení se dělilo na obyčejné a tuhé – vězeň lehce ukován na nohou. Trest od 24 hodin do 6 měsíců
Od této doby se už nadále dělí trestní právo na hmotné a procesní."