"Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v zákoně. Zkoumá se nebezpečnost trestného činu pro společnost, jakým způsobem byl spáchán a proč. Stupeň nebezpečnosti určuje význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen. Trestný čin muže být spáchán úmyslně či z nedbalosti. O úmyslný trestný čin se jedná, pokud pachatel věděl, že svým jednáním poruší zákon a byl s tím srozuměn a o nedbalost jde tehdy, když ví, že může porušit zákon, ale spoléhá, že takové porušení nezpůsobí, nebo o tom nevěděl, ač o tom vzhledem k okolnostem vědět měl. Za trestný čin se také považuje příprava (dělá vše pro to, aby trestný čin spáchal) a pokus (už přikročil k vykonání činu, ale něco mu v jeho dokončení zabránilo).

Základní zásady trestního řízení
Nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon.1
Dokud není pachatel odsouzený, nemohu ho považovat za viníka.
Státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o kterých se dozví, musí udělat všechny kroky vedoucí ke stíhání pachatele ( např. dát pokyn policii ke stíhání dané osoby ).
Trestní věci se musí projednávat co nejrychleji, v souladu s Listinou práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
Policie, státní zástupce a soudce mají za povinnost zjistit skutkový stav věci, tak aby nebyly žádné pochybnosti o vině pachatele, doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu.
Účelem trestního řízení je spravedlivé potrestání pachatele, ale i řádný zákonný proces → strany mají právo na spravedlivé řízení, každá musí mít stejnou možnost hájit své zájmy a žádná z nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně.
Trestní stíhání před soudem je možné jen základě obžaloby, kterou podává státní zástupce.
Cílem trestního řízení je pravdivé zjištění, odsouzení skutečného pachatele a uložení mu přiměřeného trestu (příp. upuštění od potrestání, uložení ochranného opatření, rozhodnutí o náhradě škody), dalším cílem se po té stává zajištění výkonu trestu.
Trestní věci se projednávají před soudem veřejně, občané se mohou zúčastnit, ale při projednávání věcí u mládeže je veřejnost vyloučena. Jednání je ústní, dané osoby se vyslýchají, některé z nich mohou výpověď odmítnout, ale jednání se musí účastnit osobně.

Ten, proti němuž se řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o svých právech a o tom, že si může zvolit obhájce, nestane-li se tak, dochází ke krácení na právech a to je nezákonné. Obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a k důkazům o nich. Má právo uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě.
Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, musí dostat tlumočníka.
Je možno dát pachateli podmínku a zájmové organizace pak na něho mohou dohlížet, mohou se zaručit za obviněného, který tak může být propuštěn z vazby (popř. podmínečně propuštěn z věznice), jsou pak povinni na něj působit, aby žil řádným způsobem života.
Státní orgány jsou povinni oznamovat státnímu zástupci nebo policejním orgánům skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
Trestní řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Nelze-li místo činu zjistit nebo byl-li čin spáchán v cizině, koná řízení soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, pracuje nebo se zdržuje nebo soud, v jehož obvodu čin vyšel najevo.2"