"Ve svém spisu Stát a revoluce předkládá Lenin své pojetí státu na základě vysvětlení Marxova a Engelsova učení o státu a zkušeností z revolucí v 19. století.
Stát je výtvorem společnosti na jistém stupni vývoje, kterým je právě rozštěpení společnosti na nesmiřitelné třídy s protichůdnými hospodářskými zájmy. V dosavadní společnosti je stát prostředkem k „násilnému udržování vykořisťované třídy v podmínkách útisku“ a k udržování výrobních podmínek. Veřejná moc v podobě zvláštních oddílů ozbrojené moci (policie a armáda) a institucí je oddělena od obyvatelstva a sílí se zostřováním třídních protikladů a s výboji sousedních států. K udržení takové moci je třeba státních půjček a daní, jejichž vymáhání mají na starosti úředníci, kteří jsou také nad společností a zákony si vynucují autoritu. Třídy ale díky postupnému hospodářskému vývoji nevyhnutelně padnou a s nimi i stát.
Státní moci se ale pomocí revoluce ujme proletariát, přemění výrobní prostředky ve státní vlastnictví a tím zruší třídní rozdíly, které jsou podstatou existence státu. Stát bude podle Lenina potřeba pouze k potlačování buržoazie, nastane tzv. diktatura proletariátu. Převzetí výrobních prostředků ve jménu společnosti bude prvním, ale i posledním aktem takového státu, protože stát, jehož původní funkce je nyní zbytečná, začne odumírat. Zrušit stát lze tedy pouze vystřídáním buržoazního státu státem proletářským pomocí násilné revoluce a pak postupným odumíráním tohoto proletářského státu. Proletariát je jediný schopen sjednotit pracující a jenom tehdy, když se změní v panující třídu, je schopen buržoazii svrhnout.
Lenin rozebírá Marxovi poznatky ze zkušeností z revolucí. Podle Marxe všechny dřívější revoluce pouze zdokonalovaly státní mašinérii, kterou tvoří úředníci a armáda. Tu je ale třeba rozbít, „rozmetat“, a nahradit demokratičtějšími institucemi. Armádu má nahradit ozbrojený lid, policie a úředníci mají být zbaveni politických funkcí, zástupci lidu mají být voleni z řad dělníků. Dělníci sami pak mají organizovat velkovýrobu a ze státních úředníků učinit prosté vykonavatele svých příkazů. Noví úředníci jsou volitelní, kdykoliv sesaditelní, často obměňovaní a dostávají dělnickou mzdu. Jejich úkoly se postupně zjednoduší tak, že je může vykonávat kdokoliv, tím se stanou pro lid zvykem a tak přestanou být výsadou zvláštní vrstvy lidí. Čím více lidí se, podle Lenina, přímo účastní výkonu státní moci, tím méně je této moci třeba.
Revoluce však neznamená decentralizaci. Naopak dojde k dobrovolnému centralizmu, k sjednocení proletářských komun „k rozmetání buržoazie a její státní mašinérie“. Proletariát právě centralizovanou moc potřebuje a to nejen právě k potlačení vykořisťovatelů, ale i k vedení obrovské masy obyvatelstva.
Komunismus vzniká z kapitalismu působením společenské síly, kterou zplodil kapitalismus. Přechodné období mezi kapitalismem a komunismem se v politice projevuje jako revoluční diktatura proletariátu. Období diktatury je nevyhnutelné a nutné k potlačení kapitalistické třídy vykořisťovatelů. Až zmizí oni a s nimi i třídy, pak teprve bude úplná demokracie a stát začne odumírat. Proces odumírání je postupný, lidé si postupně zvyknou zachovávat základní pravidla společenského soužití a nebude nutná existence zvláštního donucovacího aparátu."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ