1.	Charakteristika hotového výrobku

1.1	Vlastnosti hotového piva

1.2	Složení piva podle chemických rozborů

1.3

Stálost

1.4	Výživná hodnota

1.5

Vady piva

1.6	Ošetřování piva

2.	Suroviny potřebné pro výrobu a jejich charakteristika

2.1

Ječmen

2.2

Chmel

2.3

Voda

2.4	Náhražky sladu

2.5	Pomocné preparáty

2.6

Odpady

3.	Popis použitého technologického procesu

3.1

Slad

3.2

Varna

3.3

Sladina

3.4	Vířivá káď

3.5

Spilka

3.6

Sklep

3.7

Stáčírna

3.8

Expedice

4.	Látková bilance procesu

5.	Energetická bilance procesu

6.	Popis jednotlivých stupňů výroby

6.1	Čištění a třídění ječmene

6.2	Máčení ječmene

6.3	Klíčení ječmene

6.4	Hvozdění sladu

6.5	Odklíčení a uskladnění sladu

6.6	Výroba mladiny

6.7	Chlazení mladiny

6.8	Kvašení mladiny

6.9	Dokvašování a zrání piva

6.10	Filtrace piva

6.11	Stabilizace piva

7.	Popis výrobního zařízení

8.	Technologické schéma výrobního zařízení

9.	Požadavky na měření a regulaci

9.1	Výroba sladu

9.2	Výroba piva

10.	Bezpečnost práce

11.	Ochrana životního prostředí

12.	Požadavky na výzkum a vývoj procesu

13.	Použitá literatura

Pivo, jeho chuť a charakteristické vlastnosti prošly během staletí různými vývojovými stadii. Posoudit jakost hotového piva bylo vždy určitým problémem. Pivo je velmi složitým systémem. Rovnováha tohoto systému je velmi citlivá a snadno se porušuje zejména vlivy teploty, tlaku,vlivy okysličení a styk s kovem nebo tukem. Často dobré pivo nechutná, je-li příliš teplé, nepění jestliže je natočeno do mastné sklenice a pod.
Všeobecně se od piva požaduje, aby bylo osvěžujícím nápojem s čistou vůní a chutí, dobře pěnící, mírně nasycené CO2. Jakost piva se posuzuje podle výsledků smyslových zkoušek a podle chemického rozboru.

1.2. Chuť a vůně
Při ochutnávání vnímáme chuť a vůni piva takřka současně a částečně se oba vjemy prolínají. Pivo se stáčí do lahví, plechovek, cisteren a takzvaných keg sudů. Chuťová stabilita piva závisí na obsahu kyslíku ve stočeném pivě a u lahvové produkce souvisí rovněž s přístupem světla. Přestože je pivo chráněno před světlem hnědým zbarvením láhve, při delším působení světla vzniká tzv. letinková příchuť piva. Chuťová stabilita zůstává nevyřešeným problémem. Světlé pivo má být řízné a má dráždit k dalšímu napití. Za čistou chuť se považuje pouze chuť po chmelu a sladu. Po napití má zůstat na jazyku příjemný pocit po chmelové hořči, u tmavých piv po sladu, který však vymizí a nezanechává pachuť. U tmavých piv je chuť vždy plnější než u světlých.

1.3. Barva a čirost
Pivo se konzumuje převážně ve sklenicích a záleží na tom aby první dojem byl co nejlepší. Podle barvy se rozlišují jednotlivé druhy piva. U světlých piv se požaduje čistá světle zlatohnědá barva. Dalším požadavkem je požadavek určité čirosti a průhlednosti piva. Světlé pivo musí mít tzv. jiskru.V jiskrnosti a průhlednosti vidí spotřebitel čistotu a dokonalost výrobku.

1.4. Pěnivost a stálost pěny
Hustá a trvanlivá pěna je charakteristickou vlastností piva a nevyskytuje se v podobné formě u jiných nápojů. Pivo se špatnou pěnivostí bývá většinou zvětralé. Předpokladem dobré pěnivosti je dostatečné nasycení piva CO2. Pro dobrou pěnivost jsou důležité látky, které snižují povrchové napětí. Požaduje se , aby po natočení do sklenice tvořila pěna vrstvu alespoň 3 cm vysokou a aby ještě po 3-5 minutách byly ještě patrné zbytky pěny.

1.5. Složení piva podle chemických rozborů
Chemické složení piva se zjišťuje rozborem a metody, kterých se k rozborům používá jsou podobné v celé Evropě. Chemický rozbor je však nutnou a nezbytnou pomůckou při kontrole jakosti piva. Obsah alkoholu závisí na stupni prokvašení. Alkohol má vliv na chuť a trvanlivost piva.V jakosti piva se však neuplatňuje takovým způsobem, aby musel být dodržován přesně určitý obsah. V rozborech je udán obsah alkoholu v hmotnostních procentech a pohybuje se u 7° piv mezi 1,8-2,2%, u piv 10° mezi 2,4-3,2% a u 12° piv mezi 3,5-4,5%. Dále se stanovují veličiny jako: stupňovitost, barva, kyselost."

Práce obsahuje schéma.