"Viry jsou nebuněčné částice, nejmenší organismy (velikost 15-390 nm), jsou patogenní.
Virus mimo hostitelskou buňku je chápán jako neživý (neprojevuje žádné známky a vlastnosti života). Lze s nimi zacházet způsobem, který by živé organizmy zahubil - můžeme je rozložit a složit, aniž by utrpěla schopnost infikovat hostitele. Není schopen samostatně vykonávat životní funkce. Pouze v závislosti na hostitelské buňce může realizovat přenos genetické informace. Všechny životní funkce provádí v závislosti na translačním systému hostitelské buňky, informace uložená v DNA nebo RNA viru se překládá do jejich bílkovin na ribozómech hostitelské buňky.
Rozlišujeme RNA viry (obsahují pouze RNA) a DNA viry (obsahují pouze DNA).
Viry nikdy neobsahují obě nukleové kyseliny!
Nejmenší jednotka viru, která je schopna infikovat hostitele, je virion. U malých, jednoduchých virů je to pouze komplex nukleové kyseliny a bílkoviny, u složitějších ještě povrchové obaly, které získává při uvolnění z buňky. Nukleová kyselina je uložena v bílkovinném obalu, tzv. kapsidu. Kapsid může být jednovrstevný i vícevrstevný, mohou z něj vyčnívat různé výběžky a hroty, které jsou bílkovinného charakteru a jsou dány genetickou informací viru. Komplex nukleové kyseliny a bílkoviny označujeme jako nukleokapsid. U jednoduchých virů je shodný s virionem.
________________________________________
________________________________________Teorie vzniku virů
1. předpokládá, že viry jsou zjednodušené složitější organismy, např. bakterie, přechodem by mohly být intracelulárně (uvnitř buněk) žijící bakterie chlamydie, jež ztratily většinu biosyntetických drah.
2. vyvinuly se z RNA nebo DNA hostitelské buňky, která získala schopnost množit se nezávisle na buňce, např. viroidy jsou autonomně se replikující kruhové molekuly RNA, které nekódují žádný bílkovinný obal
3. z předpokladu, že dříve sloužila k uchování genetické informace RNA (nikoli DNA), která je univerzálnější (RNA má ribózu s OH skupinami v poloze 2´ a 3´, které umožňují vykonávání enzymatických funkcí - štěpit fosfodiesterové vazby, provádět sestřih (splicing) nebo katalyzovat polymeraci), RNA viry by tedy byly nejstarší organizmy
________________________________________
________________________________________Rozdělení virů
Každý virus je schopen infikovat jen určitý okruh buněk, které mu umožňují navázat se na specifickou molekulární strukturu v membráně, respektive stěně, na tzv. receptor. Ze strany viru se na tom podílí také specifická molekulární struktura. Jen buňky nesoucí specifické receptory mohou být virem infikovány. Receptory pro daný virus nesou jen buňky určitého druhu a obvykle ještě jen buňky určitého tkáňového typu.

- bakteriofágy: zkráceně fágy, existují DNA i RNA-fágy, napadají bakterie Obrázek bakteriofága
- cyanofágy: napadají sinice
- rostlinné viry: většinou RNA viry Obrázek virionu rostlinného viru
- mykofágy: napadají houby
- živočišné viry: DNA i RNA viry, dělí se na viry bezobratlých a viry obratlovců
________________________________________
Složení viru
Nukleová kyselina
DNA může být dvouřetězcová i jednořetězcová, lineární nebo cyklická a obsahovat 3 až stovky genů. Kapsid virů s dvouřetězcovou DNA je nejčastěji pravidelný dvacetistěn (kapsid ikosaedrický), kapsidy virů s jednořetězcovou DNA bývají dvanáctistěnné (dodekaedrické) nebo šroubovicové (helikální).
RNA je dvouřetězcová, nebo jednořetězcová a lineární.
________________________________________"

Práce odkazuje na obrázky, které nejsou její součástí. Práce obsahuje tabulku o rozsahu cca 0,5 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ