"Vývojová psychologie – základní disciplína, která zkoumá změnu psychiky v čase.

Lidská duše – vitální složka - uvědomování si vlastního těla, pudovost,
citová složka - emoce,
mentální složka - myšlení,
složka Já.

Vývoj znamená změny v těchto složkách:

Zkušenost – souvisí s vlivem prostředí, malé dítě absorbuje vjemy bez přítomnosti Já --- vliv, ale zážitky si nepamatujeme, přijímáme je bezděčně. Kam se dítě narodí, má vliv na proces vrůstání do světa (např. specifické rysy jazyka – vliv na myšlení daného národa).

Zrání – postupná realizace geneticky naprogramovaných procesů v organismu (ve vitální složce vrozené procesy, které se vývojem uskuteční, např. puberta). Výzkumy, zda se dá zrání urychlit – nelze, je biologicky naprogramováno.

Věková norma – to, co je charakteristické pro dítě určitého věku (např. dítě 20 měs. jazyková slovní zásoba 100 slov).

Věkový trend – změna věkové normy v čase (způsob, jakým se dítě vyvíjí, jakým způsobem se mění věk. norma v čase, např. ve vývoji jazyka – 20 měs. 100 slov, postupně se snižuje na 80 slov --- tj. změna věkového trendu).

Psychologické metody (viz Píša) + pro vývojovou psych. typická longitudinální metoda (dlouhodobá, dítě se zkoumá po dobu dlouhého časového úseku – 5 a více let) – výhodou velká přesnost a komplexnost, nevýhodou je dlouhodobost (může dojít ke změnám ve zkoumaných skupinách, změna zkoumajícího, možnost zrušení výzkumu) --- jiná metoda – průřezová (zkoumají se různé skupiny podle daného hlediska, např. podle věku) – výhodou rychlost, nevýhodou homogenizace skupin (stejné podmínky – počet dětí, pohlaví, zdrav. stav, podobné rodiny apod. ).

Periodizace vývoje (liší se v různých teoriích):

Vývoj Já (Self) – malé dítě – nemá vlastní Já, prožívá celou svojí bytostí, niterné základy pro pozdější prožívání a dalších psych. procesů, přesná detekce emocí (i v prenatálním období), vytvořením vlastního Já je možné pozorovat emoce vnitřního stavu, vyděluje nás:

- upevnění vlastního Já (kolem 4 let) – dítě se oddělí od vnějšího světa, vytváří si vlastní niterný svět (svět fantazie), dětský egocentrismus – vlastní aktivitou centrováno do vlastního Já, důležitý dostatek námětů pro fantazii, problematické chování v dospělosti mají často kořeny v tomto období (pokud nemá dítě dostatek prostoru pro svůj rozvoj)
- období adolescence (asi od 9 do 18 let) – expanze do světa, základ dospělosti, upevňuje se světonázor,
- dospělost – svoboda a moc, ovlivňovat vnější svět a zároveň se nechat zvnějšku ovlivňovat
- stáří (kolem 60 let) – člověk více receptivní, vnitřní moudrost, snižují se vnější ambice, zralost Já, umění přijmout stáří."

Práce užívá barevného značení textu. Součástí práce je graf a další ilustrace o rozsahu cca 1 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ