"Joseph Heller - Hlava XXII (1961)

- americký protiválečný satirický román

- místo a doba děje: malý ostrov Pianosa ve Středozemním moři jižně od Elby, základna 256. letecké eskadry americké armády; 2. světová válka

- obsah: příběh kapitána Yossariana, který na ostrově vykonává povinnou leteckou službu (co nejpřesnější a nejvěrnější záznam autorových zkušeností a pocitů z války); po stálém zvyšování počtu povinných letů plukovníkem Cathcartem a po poznání často zbytečné smrti nejbližších přátel si uvědomí, že jediná cesta, jak se zbavit války, nebezpečí smrti a strachu z ní, je útěk  dezerce za pomoci majora Danbyho a kaplana pluku do Švédska (uzavírá „separátní mír“); symbol vojenské mašinerie a nesmyslného válečného běsnění i nepochopitelných předpisů = absurdní vojenský paragraf tzv. Hlavy XXII, podle níž může být voják vyvázán z letového nasazení a propuštěn z armády tehdy, je-li blázen; uvědomuje-li si to a zažádá o prohlášení, že je blázen, je vlastně normální, takže nemůže být propuštěn = uzavřenost kruhu (viz.dialog Yossariana s doktorem)

- hlavní postava: kapitán Yossarian = tragikomická postava (trochu klaun i blázen) - bývá přirovnáván k Haškovu Švejkovi - typ nehrdiny, bezradného individua v absurdním, bezvýchodném a nepochopitelném světě; uvědomuje si vlastní nicotnost, bezbrannost, osamělost, je šokován světem zhroucených ideálů a morálních hodnot, nesmyslnou ničivostí války; lidská úzkost vede k nutnosti volby  odmítá vyznat se v absurdním světě, logická vzpoura individu a proti všemu, co brání normální existenci, nebo ničí život, ztráta ideálu hrdinství (vystřízlivění), živelné úsilí o záchranu holého lidského života a vlastní identity (vzpoura proti znicotnění)

- hlavní myšlenka díla: absurdně realistický román proti válce a militarismu, výsměch válečné absurditě (viz i Hašek); válka zobrazena z jiného zorného úhlu než tradičně: ne jako konflikt americký voják x nepřítel, ale jako voják x armáda, instituce, v níž neznamená nic; nejhorší důsledky války jsou konec mravních jistot, logických soudů, degradace citu = horší než fyzická smrt; analýza a kritika absurdity, nesmyslnosti, zbytečnosti smrti a zabíjení

- umělecké a kompoziční prostředky: 42 kapitol většinou označených podle hlavní postavy jednotlivých epizod, mozaika různých absurdních situací a galerie portrétů velmi odlišných lidí; roztříštěná dějová linie spojena hlavní postavou Yossariana a jeho příběhem (jako dějový rámec); složité prolínání časových rovin; blízkost absurdní literatuře; využití ironie, satiry, situační komiky, humoru; černý humor, nadsázka a groteskní pohled + naturalistické scény - zdůrazňují a stupňují vážnost sdělení  humor vyrůstá autorovi z utrpení a krveprolití"