"Slovo filosofie pochází z rectiny: FILEIN = milovat; SOFIA = moudrost; FILOSOFIA = láska k moudrosti. Recké slovo filosofos , kterého prý jako prvý uzil Pýthagorás v 6.stol.pr.n.l., tedy oznacuje toho, kdo miluje vedení na rozdíl od toho, kdo vedením vládne - to je vedec. Tento smysl pretrvává dodnes: podstatou filosofie je hledání pravdy, nikoli její vlastnictví. Filosofovat znamená být na ceste. Východiskem filosofování je zkušenost našeho bytí na svete. Filosofie pritom nepredpokládá urcitý vedecký zpusob zkušenosti. Abychom mohli filosofovat, není nutno studovat experimentální vedy. Filosofie vychází z predvedeckého, kazdodenního zpusobu zkušenosti. Obycejne zijeme ve svete jako v dobre zařízeném dome, ve kterém se orientujeme bez jakýchkoli problému. Filosofie zacíná otázkami, které vyvstávají, kdyz duverne známý kazdodenní svet náhle ztratí svou samozrejmost a stane se problémem, kdyz se ukáze nesamozrejmost samozrejmého. Navyklá kazdodennost bývá prolomena v existenciálních otresech (boj, utrpení, pocit viny, ztráta majetku nebo blizních, ohrození zivota, pusobení ticha a samoty). Tehdy se naše kazdodenní zkušenostní vedení jeví jako nevedomost, neschopná zodpovedet nejdulezitejší otázky našeho zivota. Srovnání filosofie a reálných (speciálních) ved: 1) Reálné vedy jsou empirické - zkušenostní (rec. EMPEIRIÁ = zkušenost), protoze jejich predmetem je dílcí oblast zkušenostního sveta a protoze zustávají v této oblasti. Vysvetlují jedno empirické jiným empirickým v rámci dané dílcí oblasti. Filosofie sice vychází ze zkušenosti, ale v oblasti zkušenosti nezustává. Ptá se na poslední, tedy neempirické podmínky a duvody zkušenosti, nebot empirické nelze vysvetlit jiným empirickým. 2) Reálné vedy jsou tématicky redukované, protoze jejich téma je omezeno na urcitý aspekt reality. Filosofie se ptá na celek, je to univerzální veda. 3) Reálné vedy jsou metodicky abstraktní, protoze svou dílcí oblast postihují pouze tak, jak to pripouští jejich metoda. Od ostatního abstrahují (odhlízejí). Filosofie nepredpokládá žádnou metodu, s níz by pristupovala ke svému predmetu. Metoda filosofie je sama problémem filosofie.
Srovnání filosofie a nábozenství: Jsou to formy lidského vedomého vztahování cloveka k celku sveta. Usilují o celostní výklad sveta a cloveka v nem. Nábozenský clovek vsak věří, ze bozský Základ sveta se stal sám od sebe zjevným a nám přístupným a ze toto zjevení je dosvedceno v mýtech, tradicích a v posvátných knihách. Pro nábozenství existují výpovedi, které nemohou být vyvozeny z pouhého rozumu. Filosofie vylucuje všechny výpovedi, které nevyplývají z pouhého rozumu.
Filosofie je tedy kritická rozumová veda o neempirických podmínkách moznosti naší zkušenosti jako celku.

Rozdelení filosofie:
a) Teoretická filosofie:
ontologie (nauka o jsoucnu jakozto jsoucnu, nauka o bytí)
prirozená teologie (filosofická nauka o Bohu)
kosmologie (přírodní filosofie; nauka o řádu a stavbe přírody)
antropologie (nauka o cloveku)
noetika (gnoseologie, epistemologie; nauka o poznání)
logika (nauka o pravidlech a formách správného myšlení)
b) Praktická filosofie:
etika (nauka o lidském jednání a jeho normách)
poetika (nauka o tvorivé cinnosti; napr. estetika - filosofie umení)
Metafyzika = ontologie + prirozená teologie"

V práci převážně chybí diakritika. V práci chybí část textu o rozsahu několika vět.