1.	Darwinismu

1.1	Charles Darwin

1.2	Evolucionistické paradigma

2.	Lamarckismus

2.1	Jean Baptiste de Lamarck

2.2	Srovnání darwinismu a lamarckismu

3.	Unilineární evolucionismus

3.1	Morganovo evoluční schéma

3.2	Kritika Radcliffe-Brown

4.	Multilineární evolucionismus

5.	Klasický evolucionismus

5.1	Institucionalizaci antropologie jako autonomní disciplíny

6.	Neoevolucionismus

6.1	Univerzální a multilineární evoluce

6.2	Kulturní ekologie

6.3	Adaptacionistický model společnosti.

Charakteristickým rysem neoevolucionistických koncepcí je studium kulturních systémů z hlediska jejich spolupráce s vnějším prostředím a pohled na člověka jako na součást ekosystému. Dochází k systémové interpretaci kultury založené na analýze prostředků, jimiž se člověk adaptuje na přírodní a kulturní prostředí. Pro ranou fázi neoevolucionismu je charakteristické rozdělení na stoupence universální evoluce, pohlížející na vývoj lidstva jako na celek, který se vyvíjí jedním směrem, a na stoupence multilineární evoluce, kteří studují dějiny kultury jako řadu kulturních systémů souběžně se vyvíjejících v několika směrech.
O překonání rozporů mezi zastánci obou dvou směrů se v šedesátých letech 20. století pokusili představitelé nové generace neoevolucionismu. Jejich snahy vyústily ve zformulování teorie specifické a universální evoluce jako dvou vzájemně komplementárních hledisek (vzájemně se doplňujících). Předmětem zájmu universální evoluční klasifikace je strukturální konvergence (změna struktury).
Odnoží novoevolucionismu je kulturní ekologie. Po druhé světové válce dochází ve Spojených státech a Anglii k renesanci evolucionismu. Vzniká názor, že kultura je exosomatický systém adaptace lidského druhu na přírodní prostředí. Hybnou silou kulturního vývoje je zdokonalování technologie jehož projevem je růst koncentrace a využití energie během vývoje společnosti. Za zakladatele kulturní ekologie je považován americký antropolog Julian H. Steward. Ten prováděl terénní výzkumy indiánského kmene Šošonů žijícího v oblasti hor a polopouští Nevady. Snažil se prokázat, že šošonský hospodářský a sociální systém představuje adaptaci na místní geografické a klimatické podmínky. Zabýval se problematickou původu státu v povodí Nilu, Mezopotámii, Peru, Mexiku a Číně a dával je do přímé souvislosti s ekonomickou potřebou zavodňování a budování kanálů. Vypracoval teorii multilineární evoluce."

Angličtina se píše s malým a, lamarckismus s malým l.