"1. Oslovování
Zlaté pravidlo oslovování: Oslovujeme vždy tak, jak si to dotyčná osoba přeje. Jestliže se nám někdo představí jako doktor Novotný, budeme ho oslovovat ‚pane doktore‘. Pokud se představí jako Aleš Novotný a dá nám vizitku, na níž je titul, je to totéž, budeme ho oslovovat ‚pane doktore‘. I kdyby někdo titul měl, ale neměl ho ani na vizitce, ani by se nám tak nepředstavil, budeme mu říkat ‚pane Novotný‘.

Všechny ženy oslovujeme „paní“, bez ohledu na to, jsou-li vdané či nikoliv. Oslovení slečno si dovolíme jen vůči velmi mladé dívce - anebo když si o to žena sama řekne. Oslovujeme totiž vždy tak, jak si to dotyčná osoba přeje.

Přidat jméno se vyplatí. Známe-li jména dobře, vždy potěšíme vstřícnějším: dobrý den, pane Kocábe, dobrý den, Petře. Tím svému protějšku zalichotíme a získáme si jeho sympatie. Při oslovování tituly již nepřidáváme jméno. V dopise tedy nepíšeme „Vážená paní inženýrko Halouzková“, „Vážený pane řediteli Knížku“, ale jen „Vážená paní inženýrko“, „Vážený pane řediteli“. Jména k titulům přidáváme jen tehdy, pokud by při konverzaci (při čtení dopisu či při služebním rozkazu) nebylo zřejmé, kterou osobu tím myslíme.

Oslovení vyjadřuje náš vztah k oslovovanému, může být různé: podle situace, taktu, zvyku, tradice. Pokud mluvíme o osobě, která není přítomná, neměli bychom používat 3. os. ON, ONA. Citlivě vybíráme mezi paní, slečnou, mladou paní, atd. Jakmile někoho oslovujeme, jsme k němu čelem, nemáme ruce v kapsách, u pánů je vhodné neoslovovat každou ženu na ulici, je vhodné působit vyrovnaně, nesměle.

2. Vladařské, státnické, církevní a šlechtické tituly
Titulů jako takových je celá řada a nemusí jít pouze o jakousi certifikaci o ukončení vysoké školy, nicméně se jedná i o titulaturu vladařů, či panovníků. Ukázku vladařských, státnických, církevních a šlechtických titulů jsem uvedla v přílohách č. 3 a č. 4.

3. Tituly
Akademické tituly při oslovování používáme zejména v prostředí, kde jsou obvyklé. Nebo víme-li, jak jsou důležité pro osloveného. Vždy musíme znát titul s jistotou přesně.

Oslovujeme akademickými tituly, ne vědeckými hodnostmi, k rozlišení nám pomůže fakt, že akademické tituly bakalář, magistr, inženýr, doktor medicíny..., docent, profesor jsou na vizitkách před jménem. Kdežto vědecké hodnosti kandidát (CS.c.) nebo doktor věd (Ph.D.) bývají za jménem.

Titul užíváme jen jeden, i kdyby jejich nositel jich měl pět. Oslovujeme vždy titulem, hodností nebo funkcí nejvýznamnější: pane senátore, i když je doktor práv, pane generální řediteli, i když je inženýr, pane profesore, i když má za sebou docenturu. U těchto titulů nerozlišujeme, zda jde o slečnu nebo paní. Lékařku oslovíme jen „paní doktorko“, jak směšně by znělo „slečno doktorko“, a to i když víme, že paní doktorka je stále ještě svobodná.

Problémy si můžeme způsobit i při oslovování vojáků, policistů - a koneckonců i hasičů - jejich hodnostmi. Zvyk oslovovat ženy mužským rodem patří do dob, kdy jich v armádě bylo jako šafránu. Dnes jsou ženy běžně vojákyněmi nebo policistkami, a proto jediné správné oslovení zní: „Paní praporčice Sýkorová, paní podpraporčice Malá, můžete odejít. Na správném oslovení vždy záleží, to nejen v armádě."

Součástí práce jsou tabulky o rozsahu cca 3 stran.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ