"II. Sociální událost a základní pojetí sociální politiky
Chceme-li hovořit o základních sociálních problémech, je nutné si nejprve vymezit pojem sociální událost.
Sociální událostí je nezaviněná životní situace, kdy je občan trvale či dočasně zbaven prostředků na živobytí, a kdy je ohrožena jeho životní úroveň.
Sociální událost:
- je podmínka vzniku nároku na sociální dávky
- způsobuje právní nárok
- je životní situace, která má vliv na společenské vztahy, je tedy právně významná
- je podmíněna historicky, ekonomicky a politicky
Z posledního bodu je patrné, že pohled na problematiku sociálních událostí a způsobů jejich řešení prošel řadou změn a i v současnosti nacházíme rozdílné přístupy v různých zemích. Obvykle se za sociální události považují:
1. nemoc + invalidita
2. stáří
3. ztráta živitele
4. nezaměstnanost
5. problematika dětí
Velmi odlišné jsou i přístupy jednotlivých politických ideologií a směrů. Podle převažující politické orientace (či podle politiky vládnoucí strany) můžeme rozlišovat stát:
1. Liberální
2. Paternalistický
3. Sociální
V případě liberálního státu není sociální politika otázkou státních organizací, ale naopak patří nestátním subjektům. Snahou liberálně orientovaného státu je nevměšování se do soukromých záležitostí občanů, což je způsobeno mimo jiné tím, že takto orientovaný stát vznikl na podkladě revolucí bojujících o samostatnost a svobodu (holandská, anglická a francouzská revoluce). Liberální stát přenáší odpovědnost na občana a pomoc poskytuje jen v nezbytných případech.
Klasické liberální pojetí však v posledních desetiletích vystřídal neoliberalismus, který se snaží zkloubit pomoc státních i nestátních institucí. Stát zaručuje tzv. sociální záchranou síť, čili nezbytné sociální podmínky práce a života, a jinak se snaží přenést odpovědnost na nevládní organizace. Usiluje tedy o částečnou privatizaci sociální sféry.
Liberální (jinak také anglosaský) systém nacházíme ve Velké Británii a Spojených státech.
Zcela opačnou tendenci nalezneme ve státě paternalistickém. Ten naopak usiluje o státní monopolizaci sociální politiky, čili státem kontrolované sociální dávky a služby, a úplné vyloučení nestátních institucí. Paternalistické pojetí se výrazně odrazilo např. u fašismu a komunismu. Bylo prosazováno i v bývalém Československu. I zde se stát snažil proniknout i do oblastí, které občanská společnost svěřuje rodině či jiným nestátním institucím. Celá sociální politika se v ČSSR odvíjela od zákonem přikázané plné zaměstnanosti.
Sociální stát nenastupuje se sociální pomocí jen v případech nouze a selhání jiných prostředků, ale snaží se pomáhat ostatním institucím, aby k selhání a nouzi nedošlo, tzn. že v sociálním státě se uplatňuje snaha po určité primární prevenci.
Koncepce sociálního státu (na základě ekonomického social welfare) vznikla v poválečném období jako protiklad sociálního liberalismu.
Problémem sociálně-státního pojetí jsou především vysoké náklady na sociální dávky a služby, způsobené nejčastěji změnou ekonomických a demografických podmínek v zemi.
Problematickou otázkou je rozsah sociální ochrany, který může být v různých státech odlišný. 1/"