"Vlastní hodnocení: Na nápad přečíst si tuto knihu mě přivedla spolužačka se svým referátem. Musím přiznat, že se mi kniha líbila, četla se dobře a byla zajímavá.

Obsah: Terezu jako malou přivedl k paní Raquinové její bratr s tím, že jí umřela matka. Paní Raquinová se Terezy ujala a vychovávala ji spolu se svým synem Kamilem. Kamil je odmalička slabý, neduživý a stále nemocný, proto ho paní Raquinová miluje a ošetřuje, jak to jenom jde. Tereza s ním ale musí spát v jedné posteli a pít stejně medicíny. Už odmala má předurčeno, že si Kamila vezme. Paní Raquinová jí svou výchovou potlačí její pravou povahu- stane se z ní tiché a poslušné děvče. Když vyroste, opravdu se vezmou. Po svatbě se odstěhují z Vernonu do Paříže, paní Raquinová si tam zařídí krámek, Kamil najde práci a Tereza pomáhá hlavně v krámku. Brzy si najde Kamil přátelé, kteří chodí každý čtvrtek na návštěvu. Také se v zaměstnání setká se svým přítelem z dětství- Laurentem. Ten mu nabídne, že mu namaluje jeho portrét- Kamil souhlasí. Od té doby je tam Laurent každý den- Tereza se do něj zamiluje. Brzy se stanou milenci. Postupem času zjišťují, že jim Kamil překáží. Proto ho jednou na výletě utopí. Těsně před tím, než ho Laurent hodí do vody, zakousne se mu Kamil do krku a urve kus masa. Paní Raquinovou zpráva o tom, že se jí její syn utopil, velmi zdrtí. Po roce a čtvrt přátelé paní Raquinové navrhnou, aby se Tereza a Laurent vzali. Na to oni čekají už od vraždy. Vezmou se. Potom ale zjistí, že od vraždy k sobě mají odpor, nemohou spolu nic mít, nemohou v noci ani spát, mají pocit, že mezi nimi leží Kamil. Jde to tak daleko, ž se skoro nenávidí. Paní Raquinová jednou dostane mrtvici- celá ochrne, může hýbat jen očima. Po čase se před ní Tereza s Laurentem prořeknou, že zabili Kamila- dívá se na ně hrozným pohledem- Laurent se k ní začne chovat hrubě, Tereza, která má výčitky svědomí ji odprošuje, to vadí Laurentovi, proto Terezu často bije. Nakonec se začnou obviňovat, vyhrožují si, že zajdou na policii a řeknou pravdu. Zajde to tak daleko, že Tereza si k sobě vezme nůž a Kamil sežene jed- ve stejný večer se chtějí vzájemně zavraždit- když zjistí úmysly toho druhého, vypijí společně jed. Paní Raquinová cítí uspokojení z toho, že vrazi jejího Kamila jsou mrtví.

Ukázka: „Nepřeji jim nic zlého, vychovali mne, ujali se mne, ochránili mne před bídou… Ale dala bych přednos sirobě před jejich domovem. Palčivě jsem potřebovala čerstvý vzduch; když jsem byla docela malá, toužila jsem toulat se bosa v prachu cest, žebrat, žít jako cikáně. Řekli mi, že moje matka byla dcerou nějakého afrického náčelníka. Často jsem na ni vzpomínala pochopila jsem, že jsem k ní vázána krví a svými smysly, litovala jsem, že jsem ji musela opustit, a raději bych putovala pouští na jejích zádech… To bylo dětství! Dodnes se ve mně zdvihne hnus a odpor, jakmile si vzpomenu na dny strávené v pokoji, kde chroptěl Kamil; dřepěla jsem před ohněm, civěla, jak se vaří lektvary, a cítila jsem, jak dřevěním. Nesměla jsem se pohnout, teta hubovala, že dělám rámus… Později jsem prožila hlubokou radost z domečku u řeky, ale to už jsem byla celá otupělá, sotva jsem chodila; když jsem chtěla utíkat, upadla jsem. Potom mne zaživa pohřbili v tomhle hnusném krámku. (str. 25)

Další díla autora: Břicho Paříže, Nana, Zabiják, Tereza Raquinová (1867)."