"Želvy (Testudinata) jsou velmi starobylou skupinou plazů, jejíž nejstarší formy se objevily asi před 220 miliony let. První předchůdci pocházejí z prvohor, z doby před 600 – 250miliony lety. Za tuto dobu se stavba jejich těla téměř nezměnila. Dnešní rody pocházejí už z třetihor, mohou být tedy až 60 miliony let staré.
Želvy obývají souš a sladké i slané vody téměř ve všech teplých oblastech po celém světě. Suchozemské želvy jsou býložravé a vodní se živí dravě. Avšak u některých druhů vodních želv tvoří jídelníček dospělého jedince až z 50% rostlinná strava.
Vnější podoba želvy velice odlišuje od ostatních plazů. Krunýř slouží želvám jako ochrana těla i hlavy, končetin a krku. Krunýř se rozlišuje na břišní štít neboli plastron a hřbetní krunýř (karapax). Po stranách jsou spojeny buď kostěným mostem nebo vazivem. Želvy mají schopnost zatáhnout hlavu a krk do krunýře, do podoby písmene S. Zatažitelný krk nemají karetovití. Nosným prvkem krunýře jsou obratle, žebra a kostěné pláty kožního původu. Díky tomu je krunýř součástí kostry. Kostra je potažena okosticí, která je chráněna jen pláty rohoviny. V mezerách mezi těmito pláty je okostice prakticky nechráněná a velmi citlivá. Tři přední desky břišního krunýře jsou součástí ramenního pletence, další jsou z kostěných desek, které jsou zvenčí překryty velkými rohovitými pláty, které se vytvářejí v pokožce (epidermis). Mezi kožními a kostěnými deskami leží živá vrstva kůže, kterou procházejí nervy a cévy, vyživující jak kostěné tak rohovité části celého želvího krunýře. U kožnatek se krunýř tvoří zvláštním způsobem. Plochá, kostí chráněná záda, jsou kryta jen slabou vrstvou kůže, chybí pláty z rohoviny. Břišní pancíř se skládá jen ze dvou rozšířených kostí v oblasti pánve a ramen. Velká část břicha je chráněna pouze jemnou kůží. Nškteré želvy mají přední i zadní díl plastronu připojeny pohyblivě k vchní části krunýře. Tyto želvy mohou svůj břišní pancíř vpředu i vzadu zvednout, takže se krunýř zcela zaklapne a chrání želvu dokonale ze všech stran. Suchozemské želvy mají klenutější krunýř než želvy vodní.
Všechny želvy dýchají atmosférický vzduch. Jednoduché sklípkovité plíce jsou umístěny pod hřbetním krunýřem a nejsou schopny se rozšiřovat pomocí mezižeberních svalů nebo dýchacích pohybů hrudního koše. Proto mají želvy párovitě uložené plicní svaly, které smršťováním vytlačují vzduch z plic. Želvy mají plíce v klidovém stadiu naplněné vzduchem, což u vodních želv nahrazuje plynový měchýř ryb.
Želvy mají velmi vyvinutý čich. Vodní želvy rozeznávají pach stejně dobře na souši i pod hladinou. Oči mají ostré, zejména na dálku, z blízkosti se řídí spíše čichem.
Želvy mají masivní lebku a bezzubé zobákovité čelisti se zrohovatělými čelistmi.
Samečkové mají ocas poměrně delší a širší než samičky. Otvor kloaky samiček leží blíže ke kořeni ocasu. Břišní krunýř samiček je plochý nebo mírně vypuklý, zatímco u samečků je prohloubený. U většiny druhů mají samečkové prodloužené drápy na předních nohou.
Předpokladem pro rozmnožování je přežití zimního spánku. Toto zimní období přečkávají želvy na dně vody nebo zahrabány v bahně na břehu či v půdě. Želvy přezimují asi do konce dubna nebo začátku května, podle goegrafických podmínek.
Samičky hledají pro kladení vajec dostatečně suchou půdu, s takovým materiálem, který pohlcuje teplo. Samička vyhrabe prohlubeň a po dobu několika minut klade vajíčka, přitom si pomáhá zadníma nohama. Po skončení snůšky želva opět jámu zarabe a udusá svým břišním pancířem a nohama. Želvy kladou v průměru 10 – 15 vajec. Délka vývoje vajíček je různá, inkubace trvá asi 45 – 130 dní. Někdy mohou vajíčka dokonce přezimovat. Mláďata musí zůstat v zemi dokud nepřijdou deště, které půdu dostatečně zvlhčí. Líhnou se za pomoci vaječného zoubku, kterým protrhnou skořápku. Zoubek po několika dnech uschne a odpadá."