"Židovské svátky je podle mě zajímavé téma, protože snad každý zná svátky křesťanské, ale židovské jen malé procento lidí. Tak doufám, že i já se o nich touto cestou něco víc dozvím. A chci se také zmínit o slavení svátku u liberálních židů a ne jen u ortodoxních, i když jejich styl oslav je určitě známější.
ŠABAT: Sobota – den odpočinku. Sedmý den týdne, který je věnován modlitbám a odpočinku. Je připomínkou sedmého dne od počátku stvoření světa, kdy Bůh ustal s tvořením a tento den posvětil. Důležitost plnění předpisů určených pro tento den je zřejmá z toho, že dodržování šabatu je jedním z desatera přikázání. O šabatu je zakázáno pracovat a vykonávat celou řadu činností jako např. zapalovat svíce, vařit, šít, psát, cestovat či manipulovat s penězi. Svátečnímu dni předchází příprava jídla na šabat, úklid domácnosti a slavnostní vyzdobení stolu. Oslavu šabatu začínají v domácnosti ženy zapálením dvou svící, nad kterými pronášejí požehnání. V synagoze je před večerní bohoslužbu přidána modlitba zvaná Kabalat šabat (přivítání šabatu) a liturgie se v řadě věcí liší od bohoslužby všedního dne. Po bohoslužbě se doma koná slavnostní večeře, před kterou otec žehná dětem a poté pronáší požehnání nad vínem, které je nalito ze speciálního poháru, a nad dvěma šabatovými chleby (chala, barches). Večeři doprovází zpěv písní. Při sobotní ranní bohoslužbě se čte ze svitku Tóry a teprve po dodatečné bohoslužbě zvané musaf se může jíst druhé šabatové jídlo. Odpoledne je věnováno studiu, návštěvám či odpočinku. Po odpolední bohoslužbě následuje třetí jídlo doprovázené zpěvy. Šabat je po večerní bohoslužbě ukončen obřadem havdala (dosl. Oddělení), při kterém se pronáší požehnání nad vínem, vonným kořením (besamim) a svící.
Část liberálních židů šabat vůbec neslaví. Do synagogy nejdou, jedí co chtějí, pracují a i cestují. Vlastně to berou jako normální sobotu. Část ho slaví jen lehkým odpočinkem a další část si najde čas na večerní bohoslužbu den předtím a případně na ranní bohoslužbu.
ROŠ CHODEŠ: Začátek měsíce (dosl. Hlava měsíce) připadající na novoluní. Ve starověku byl Roš chodeš svátečním dnem, přinášely se oběti a byla omezena práce. Po zničení Chrámu Roš chodeš svůj původní charakter částečně ztratil a v současnosti se tento den odlišuje od všedního dne především změnami v synagogální liturgii, např. se po ranní bohoslužbě vkládá přídavná modlitba (musaf), podobně jako o šabatu a svátcích, a čte se speciální pasáž z Tóry. V tento den není povoleno se postit. Měsíce v hebrejském kalendáři mají buď 29 nebo 30 dní. Předchází-li měsíc mající 30 dní, jsou Roš chodeš považovány dva dny – poslední den starého a první den nového měsíce.
Liberálové to slaví v podstatě stejně.
ROŠ HA-ŠANA: Nový rok. Svátek, který se slaví 1. a 2. tišri (říjen). Tímto svátkem začíná deset dní pokání, které vrcholí Jom Kipurem, toto období se nazývá Vysoké svátky. Bůh toto dne soudí lidské skutky a rozhoduje, kdo je spravedlivý a kdo je hříšný. Podle tradice je dnem stvoření světa. Pro synagogální liturgii je typické troubení na šofar a používání oděvů a textilní bílé barvy. Zvykem bývá namáčení chleba a ovoce do medu, vyjadřující přání, aby byl začínající rok sladký.
Liberálové chodí v tomto období do synagogy, namáčení chléb i ovoce do medu, oblékají se normálně (maximálně do synagogy si vezmou alespoň část oděvu bílé barvy, např. triko)."