"Alexandr Sergejevič Puškin

Evžen Oněgin

Obsah:
Veršovaný román Evžen Oněgin podává obraz ruské společnosti na počátku 19. století. Hrdinou je Evžen Oněgin, typ ruského šlechtice jehož povahu básník jménem naznačuje (podle severoruské řeky Oněgy). Oněginovi se dostalo vychování podle tehdejší módy. Naučil se plynně francouzsky, uměl se ve společnosti chovat, ale jinak bylo jeho vzdělání povrchní. Ve společnosti byl vítán pro bystrý vtip, jímž se rád blýskal. Kromě společnosti neměl zájem o nic, leda o hýření a rozkošnický život. Když se nabažil světáckého života, chtěl se oddati literární práce, ale stará línost zase zvítězila. Z nudy jej vytrhla zpráva, že strýc zemřel a že se má ujmout po něm dědictví. Ale ani pobyt na venkově ho nezmění. V touze po činech zavádí na své vsi rozmanité neužitečné novoty, jimiž si sedláky nezíská, ale sousedy proti sobě spíše popudí. Na vsi se seznámí s mladým statkářem Vladimírem Lenským. Lenský je nepraktický snílek, jenž v neplodném veršotepectví a v mlhavém filosofování utrácí zbytečně čas. Lenský už od mládí miluje dceru sousedního statkáře Larina Olgu, děvče veselé, trochu koketní, pravý opak své sestra Taťány, dívky snivé a sentimentální. Oněgin je Lenským uveden do rodiny paní Larinové, nyní již ovdovělé. Rázem okouzlí svým zjevem Taťanu, sám však předstírá chlad a o lásce mluví s pohrdáním. Pro Taťanu však je ztělesněným ideálem, jak si jej vytvořila podle četby románů. Když se Oněgin jejich domu vyhýbá, vyzná mu lásku. Oněgin však její lásku odmítá, snad prý časem najde někoho, kdo bude její lásky hodnější než on. Taťana – uražena ve svých citech – se trápí, zatím co se Olga těší z radosti lásky. Při nahodilé návštěvě Lenského projevuje Taťana ardost, že Oněgin také přišel. Oněgin si myslí, že to nastrojil Lenský, a chce se mu pomstít. Tančí okázale s Olgou. Tím vzbudí u Lenského žárlivost, až jej Lenský vyzve na souboj. V souboji Lenský padne. Olga se brzy provdá za hulánského důstojníka a jde z domova. Taťana chová stále sentimentální lásku k Oněginovi. Přichází do domu Oněginova, aby se tam za jeho nepřítomnosti blouznivě pokochala vším, co on měl v rukou, aby podle knih,jež on četl, a podle toho, co on si v knihách poznamenával, hádala charakter muže, jejž tak bolestnou láskou milovala. V zimě odjede s matkou do Moskvy a tam se po krátkém čase provdá za obstárlého generála. Oněgin ji pak pozná jako přední dámu společnosti. Teď se mu zdá, že odpovídá jeho představám. Cítí, že ji miluje. Touží po ní, píše jí, ale ona na dopisy neodpovídá. Oněgin využije nepřítomnosti jejího muže a přijde jednou zrána do domu neohlášen a najde Taťanu jak čte jeho list. Vyznává jí znovu svoji lásku, ale Taˇatna, ač jej dosud miluje, odmítá jeho city. Je vdaná za jiného a tomu chce zůstat věrná."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ