"Mikroskopická anatomie tvrdých zubních tkání
- anatomie a struktura tvrdých zubních tkání tak určují použití preparačních nástrojů, podobu
a utváření kavity a volbu výplňového materiálu

Sklovina
Chemická struktura skloviny
 sklovina je vytvářena ameloblasty
 ty vylučují sklovinou matrix, která mineralizuje a vyzrává
 preeruptivním vyzráváním skloviny označujeme proces mineralizace, během kterého dochází ke krystalizaci vápenato-fosforečných sloučenin a následnému růstu krystalů
 přitom ale mezi krystaly zůstávají mikroporozity a také iontové defekty v jejich krystalové mřížce
 po prořezání zubu se tyto pórozity a defekty do značné míry vyrovnají a zahladí
 tento děj nazýváme posteruptivním vyzráváním skloviny
 sklovina po svém vzniku nepodléhá žádnému buněčnému reparačnímu mechanismu
 vyzrálá sklovina je nejtvrdší tkání lidského těla
 její střední hustota kolísá mezi 2,8 a 3,0 v závislosti na vyzrálosti, chemickém složení a místě odběru vzorku
 tvrdost skloviny se pohybuje mezi 250 KHN (Knoop-hardness numbers) na dentino-sklovinné hranici a 390 KHN na jejím povrchu
 sklovina je složena převážně z anorganického materiálu
 údaje o množství anorganických sloučenin se podle analytické metody a analyzovaného vzorku pohybují mezi 93 - 98 %
 druhou největší složkou skloviny je voda
 údaje o jejím množství kolísají mezi l ,5 - 4 % hmotnosti
 zbytek skloviny se skládá z organických součástí, jako jsou proteiny a lipidy
 složení skloviny je ovlivňováno stravou, věkem a mnoha jinými faktory
 hlavními složkami jsou vápník, fosfor, uhličitany, hořčík a sodík
 doposud bylo ve sklovině prokázáno na 40 stopových prvků
 některé tyto prvky se do dutiny ústní dostávají teprve se stomatologickým ošetřením, jiné (např. olovo a Stroncium) můžeme vnímat jako ukazatele míry znečištění prostředí
 na různých místech téhož zubu existují rozdíly ve složení skloviny
 vysvětlují se kolísáním koncentrace jednotlivých prvků
 tak se od povrchu skloviny směrem k dentino-sklovinné hranici snižuje koncentrace fluoru, železa, cínu, chlóru a vápníku
 na dentino-sklovinné hranici ale koncentrace fluoru opět stoupá
 koncentrace vody, uhličitanů, hořčíku a sodíku naopak směrem k dentino-sklovinné hranici klesá
 zdá se, že existuje korelace mezi zvýšeným obsahem uhličitanů a hořčíku v určitých místech skloviny a mezi sníženou hustotou skloviny v těchto místech
 v místech zvýšené koncentrace hořčíku v blízkosti dentinových rohů a přímo pod centrálními fisurami zjišťujeme menší hustotu než např. na silně mineralizovaných bukálních a linguálních plochách zubů"

Součástí práce jsou ilustrace o rozsahu cca 2 stran.