"K pochopení situace na Blízkém východě je nutné nastínit alespoň stručně dějiny tohoto území. Oblast dnešního Izraele byla poprvé osídlena koncem 4. tis. př. n. l. semitským obyvatelstvem-Kanaanejci =>tato oblast dostala název Kanaán. Ve 13. st. př. n. l. přichází do Kanaánu hebrejsko-izraelské kmeny (Židé), kteří postupně převažují nad Kanaanejci. Země tedy získává název Izrael. V roce 1517 byla Palestina začleněna do osmanské říše ovládané Turky. V 2. polovině 19. století byla Palestina součástí rozsáhlé, avšak slábnoucí, Osmanské říše. Většinu obyvatelstva tvořili Arabové, Židé tvořili jen zlomek populace (výjimkou bylo početné zastoupení ve Svatém městě - Jeruzalémě).
Sílící antisemitismus v Evropě, hlavně státem podporovaný v Rusku, vedl k emigraci východoevropských Židů, a přestože většina směřovala do západní Evropy, USA apod., přibližně 2-3 % emigrantů se rozhodlo pro svou pravlast - Palestinu. V roce 1880 žilo v Palestině 610 000 obyv., z toho 43 000 Židů (7 %). Po atentátu na ruského cara Alexandra II. (1881) došlo k sérii krutých pogromů (Oděsa, Varšava, Balta aj.) a ty daly podnět k rozsáhlé emigraci. Podobnou odezvu měla i další vlna násilností po roce 1903 (pogrom v Kišiněvě) a právě východoevropští Židé tvořili hlavní část imigrantů v rámci prvních dvou přistěhovaleckých vln do Palestiny (1881-1903, 1906-1914).
Současně v západní Evropě vzniká, také jako reakce na antisemitismus (byť v umírněnější podobě), sionistické hnutí, které se snaží vytvořit domovinu (stát) pro židovský národ rozptýlený po celém světě. Zakladatel hnutí, vídeňský novinář Theodor Herzl (1860 - 1904), došel ve své knize "Židovský stát" k závěru, že se Židé nemohou asimilovat a musí vytvořit vlastní stát. O tom, kde by měl být stát zřízen, se vedla jednání již na 1. sionistickém kongresu (1897). Od počátku se uvažovalo o Palestině, což však naráželo na nezájem až odpor Osmanské říše, Herzl sám prosazoval zprvu Argentinu, později podporoval britský návrh na vytvoření autonomní židovské kolonie v Ugandě (dnešní Keňa). Teprve roku 1905 (rok po Herzlově smrti) byl "ugandský plán" definitivně odmítnut a cílem snah Světové sionistické organizace se stalo budování židovského státu v Palestině, včetně podpory přistěhovalectví do země. Do konce turecké vlády v Palestině však jakékoliv pokusy o vytváření státu či autonomie zcela selhávaly a také poměr Arabů a Židů se radikálně nezměnil. Přesto se za tři desetiletí, do začátku první světové války, událo mnohé. Existovala zde centrální sionistická organizace s pevným cílem, myšlenka na zřízení židovské domoviny se rychle šířila a v samotné Palestině se židovská populace zdvojnásobila (87 000 obyv., 10,2 %). Výraznější změny mohl přinést jen konec tureckého panství. Výsledkem bylo, že na tento malý kus země na pobřeží Středozemního moře vznesli nároky jak Arabové, tak Židé. V souvislosti se 4. přistěhovaleckou vlnou (1924-1928), vykupováním půdy Židy od Arabů a celkově rostoucí židovskou populací v Palestině roste napětí mezi oběma etniky. Množí se ozbrojené srážky, etnicky motivované vraždy a dochází k posilování ilegálních polovojenských jednotek. Situace v Palestině se pomalu, ale jistě, stává neřešitelnou."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ