"Téma: Je třeba, aby člověk žil v souladu s přírodou?

Tuto otázku jsem si vybrala ze tří možností jako téma slohové práce. Ze tří nabízených možností se mi toto téma nejvíce zamlouvalo. Myslím, že podmínkami pro žití v souladu s přírodou jsou ochrana a udržení stálé kvality krásné přírody a životního prostředí pro život v naší zemi a pro návštěvníky, kteří přicházejí krásnou a kvalitní přírodu obdivovat. Co však láká cizince, aby jezdili na dovolenou za krásami naší i jiných zemí?

Myslím, že důvody k cestování jsou jak u našich obyvatel, tak u cizinců prakticky stejné. Jsou to asi exotičnost přírody, kultury a zvyků. Ale pod slovem exotičnost přírody, kultury a zvyků si každý představuje úplně něco jiného: Eskymák z Grónska, kde mají téměř po celý rok chladné počasí, si zřejmě představuje dovolenou na teplém africkém Pobřeží slonoviny, zatímco Núbiec ze Savany, kde mají zase naopak téměř po celý rok úmorná tropická vedra, pojede asi na dovolenou do země v chladnějším podnebí, například do Země tisíce jezer – Finska.

Každý člověk má rád úplně něco jiného: někdo má rád procházky v šumavských lesích za teplého letního dne, někdo zase zimní radovánky na bíle zasněžených svazích Krkonoš. Ale nezáleží jenom na tom, že se zaplatí většinou drahé vstupně na prohlídku přírodní rezervace, ale také zda se toto vstupné dobře využije při rekonstrukci a rozvoji chráněné přírody. Velmi často se ale stává, že na ochranu a úpravu nechráněných území se téměř nic nedostane. Často se bez fyzické a finanční pomoci místních usedlíků a úřadů by se horko těžko odstraňovaly následky přírodních a člověkem zaviněných katastrof.

Myslím si, že díky absence kvalitní a zdravé přírody v některých oblastech Země, se lidé často stěhují do zdravějších oblastí, klidně i do zahraničí, a to nejen kvůli zdravotním problémům. Zejména zástupci malých a hospodářsky slabých států si proto uvědomují, že jsou ve větší či menší míře závislí na cestovní a cizineckém ruchu a snaží se svoje přírodní a kulturní bohatství udržovat v co nejlepším pořádku i za cenu toho, že na údržbu budou muset vydat velké množství finančních zdrojů a fyzické energie. Vědí, že když budou mít lákavé nabídky pro cestovní ruch na svém území, přitáhne to mnohem více cestovatelů, ne kdyby měli zdevastované třeba i velké území.

V západních zemích, zejména průmyslově vyspělých, dnes dochází k zajímavému jevu. Obyvatelé se cítí být odstrčeni od přírody stále více, a proto pořádají často pikniky v přírodě, chodí kamkoli běhat, anebo platí nehorázné sumy peněz za pobyty na safari. Často se obracejí na přírodní léčitele, přestože mají dobré průmyslově vyráběné léky. Vyžadují ekologickou stravu, přestože „té normální“ mají plné prodejny. Vyhledávají psychology a poradce, protože se cítí ve velkých městech sami. Musí velmi často překonat velké překážky, aby se vůbec mohli dostat k nějaké zeleni. Začíná se přísně dohlížet na dodržování hygienických předpisů, na ekologickou nezávadnost továren, na likvidaci jakýchkoli odpadů, na čistotu moří i nejmenších potoků a vodních zdrojů, na regulaci zplodin a popílku u továren i u osobních automobilů. Začínají se budovat pásy zeleně kolem měst, parky na kdejakém plácku, začínají se používat méně nebezpečné chemikálie. Člověk velmi dlouho využíval přírodu, ale ta začala bít na poplach. Likvidací pralesů, buší i jinými činnostmi si člověk podřezává větev sám pod sebou.

S ekologickou výchovou se začíná už od školních lavic, aby se vychovávala nová generace, která by měla úctu k cizím kulturám, památkám, národů, k sobě samým.

Snažme se co nejméně poškozovat přírodu, abychom příště měli kde žít."