"Asi už jste mnohokrát slyšeli, že Bible není jedna kniha, ale spíš jedna celá knihovna. Je tu celá řada knih, žánrů, autorů a příběhů; všechny spojuje společná tradice, mohli bychom říci kánon. Kánon knih, které byly přijaty jako odpovídající tradici, jako ty, které tuto tradici přirozeně rozvíjejí.
V našem podání se první a základní část nazývá Starý zákon. To znamená v křesťanské tradici. Vedle toho existuje tzv. „hebrejská bible“, která má vlastní řazení. Pro židy je to jednoduše „Zákon“, neboli „Tóra“. Prvních pět knih, které tvoří přirozený úvod a jádro všech dalších příběhů se řecky nazývá Pentateuch, to znamená „pět knih“, a myšleno je tím pět knih Mojžíšových, připisovaných proroku Mojžíšovi.
Mojžíš je jejich ústřední postavou, nikoli však autorem, jistě ne autorem všech knih, neboť si lze dost těžko představit, jak Mojžíš popisuje na konci Deuteronomia (tzn. doslova: „opakování zákona“, řec.) svou vlastní smrt. Je tu vyprávění o stvoření, o prvotním hříchu, který způsobil, že člověk byl vyhnán z Ráje. To má veliký význam, protože toto je prapůvod všech protivenství člověka, a tím, kdo ho vykoupí z tohoto zatracení bude „mesiáš“, pomazaný, od Boha poslaný člověk- Bůh, který spasí boží lid, setře z něj dědičný hřích. Tak o něm mluví proroci mimo jiné Izajáš:
„Hle, dívka počne a porodí syna
a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh).“
Nutno podotknout že již Septuaginta, tedy překlad Zákona do řečtiny, pocházející ze druhého století před (!) Kristem mluví nikoli o „dívce“, ale o „Panně“, která počne atd.; v Novém zákoně je jí myšlena Panna Maria, která byla oplodněna samotným Bohem, či Duchem svatým.
Jsou tu příběhy o Kainovi a Ábelovi, příběh lovce Nimroda, který založil Babylón, v němž pak pyšní Babylóňané stavěli věž sahající až k Bohu, a ten je za to potrestal: věž spadla a jejich jazyky se zmátly, přestali si navzájem rozumět, neboť každý mluvil jiným jazykem. Mnohost jazyků je tedy opět prokletím Božím.
Příběhy o potopě, z níž se zachránil jediný spravedlivý – Noe a jeho rodina a od každého druhu zvířat jeden. Po čtyřicet dní pršelo, vše živé, co Noe nevzal na palubu své lodi – Archy –zhynulo. Z hory Ararat pak vypouští krkavce a po třikráte holubici, ta se potřetí již nevrátí, což mu značí, že mohou všichni bez nehody opustit loď. S Noem uzavírá Bůh smlouvu, že již nikdy neporuší řád panující na nebi i na zemi, že již nikdy nevyhubí všechno živé proto, že se mu protiví."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ