"1. PRÁVO: SYSTÉMOVÁ KLASIFIKACE DLE OBECNĚ PŘIJÍMANÝCH HLEDISEK

Právo je chápáno jako minimum morálky.
Souhrn všech právních norem platných v určitém státě bývá označován jako právní řád tohoto státu. Právní řád je tvořen normami upravujícími nejrozmanitější oblasti společenských vztahů. Jako celek potom vytvářejí systém práva.

Lidské vztahy ve společnosti musí být podřízeny určitým pravidlům (normám), morální pravidla, většina je dodržuje dobrovolně, z vlastního přesvědčení.
Normy, které se musí dodržovat – právní normy, dnes psané.

Nejstarší právní památka: Chamurappiho zákoník (1800 – 1700př.n.l.)
 Klínovým písmem v čedičové skále
 1. dochovaná psaná památka

Zákon 12 tabulí (1/2 5. stol. Př.n.l.)
 římské právo bylo formálně velice dokonalé a je zdrojem dodnes..
 nejstarší římská památka
 období Říše římské

Justiniánovy zákoníky
 po pádu Říše římské nechal císař Justinián sepsat římské právo do třech svazků zákonů

Opětovné přijímání římského práva, zjistilo se, že je nejlepší. Nepřestalo platit např. v Itálii. Rozmach římskoprávní vzdělanosti je spojen s 11. století s Boloňskou universitou.
Glosáři – poznámky mezi řádky a na okraj rukopisů do glos.
Komentátoři – komentovali, dovršitelé.
Ve střední Evropě a v Německu bylo všude tam, kde selhávalo domácí právo možné sáhnout k právu římskému = recepce římského práva, trvala do 18. stol.
Neuplatnilo se v Anglii. Vytvořilo se zde domácí právo.
Na základě vývoje národních práv a vlivu římského práva se vytvořily dva velké právní systémy:

1. Právo kontinentální (evropské)
Základem je převzetí (recepce) římského práva a představa zákonnosti (legality).
Právo je všem vrstvám společnosti společné, všichni jsou jím vázáni. Státem vynutitelné právní normy jsou zakotveny jen v obecně závazných právních předpisech – zákonech. Soudy jsou zákony vázány a toto právo aplikují.

2. Právo angloamerické (ostrovní)
Základem je nalézání práva soudem na základě rozsudků s obecným naučením, tzv. soudních precedentů. Soudy právo neustále dotvářejí.
Amerika, VB + kolonie

Souhrn právních norem – právo objektivní
Právo subjektivní – oprávnění jednotlivce vyplývající z právní normy

Dualismus práva
- na právo lze nahlížet z dvojího pohledu

 Právo přirozené a pozitivní (platné)
Při zkoumání práva se neustále hodnotí co je spravedlivé, ideální, dobré právo.
Ve všech moderních státech spočívá jeho těžiště na statutu základních lidských práv.
Jde o soubor principů, které jako by byly nadřazeny platnému právu. Tento soubor principů, které jsou přirozenými právy člověka se označuje jako právo přirozené.
Máme ho v podvědomí.

Ten soubor norem, který ve společnosti vydává stát a jehož dodržování také vynucuje, se označuje jako právo platné, pozitivní.

 Právo hmotné a procesní
Rozděluje se z hlediska obsahu jednotlivých norem. Normy hmotného práva upravují společenské vztahy po stránce věcné, zatímco procesněprávní normy upravují otázky řízení před státními orgány.

 Právo soukromé a veřejné
Podle metody právní úpravy lze pak normy rozdělovat na normy soukromého a veřejného práva.
Právní normy soukromého práva upravují právní vztahy mezi subjekty (osobami fyzickými a právnickými) na principu rovnosti a nezávislosti. Ke vzniku těchto vztahů dochází zásadně na základě projevu vůle účastníků, je pro ně typický smluvní princip. Občan může činit to, co mu zákon nezakazuje a není povinen činit to, co mu zákon neukládá.
Normy veřejného práva upravují vztahy, kde na jedné straně vystupuje subjekt veřejného práva (zejména státní orgán), který druhému účastníku vnucuje svou vůli na základě svrchovanosti veřejné moci. Okruh veřejných zájmů, které reprezentuje stát, je demokratické společnosti přesně vymezen. Státní orgány jsou vázány zákonem a mohou jednat v jeho mezích."

Důležité informace jsou tučně značeny nebo podtrženy. Otázky jsou zpracovány v rozsahu cca 0,5 až 13 stran