"Prozaička a publicistka Božena Benešová je známá především jako autorka románů a kratších prozaických útvarů. Zřejmě největší slávu jí přinesla novela Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová. Právě v ní ukázala, jak mistrně dokáže na půdě společensko-psychologické prózy ukázat citový život mladých lidí, poznávajících s bolestnou deziluzí citovou a mravní prázdnotu a pokrytecké konvence maloměšťáckého prostředí.
Příběh novely Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová se odehrává v době před první světovou válkou v jednom malém městečku. Hlavní hrdinkou je třináctiletá žákyně gymnázia Věra Lukášová. Je sirotek, žije se svou babičkou. Věrka je neobyčejně zajímavé děvče, a to především díky její schopnosti hluboce prožívat, empatii a bezbřehé fantazii. Podobně jako si mnohé děti vybájí v určitém věku své fiktivní kamarády, se kterými si hrají, svěřuje se Věra Lukášová se svými radostmi i trápeními dvěma míčkům – má červený a modrý - a romanticky si je pojmenovala po vzoru ohnivých Španělů don Pablo a don Pedro. Ve svých krásných snech a představách sehrává skoro divadelní představení o tom, jak tito dva krásní rytíři usilují o její srdce, o srdce půvabné a bohaté vznešené doni. Právě jim svěřuje svá dívčí dobrodružství, údiv nad nepoznaným, touhu po vědění, zklamání z cizího světa dospělých, odvahu a chuť k životu i citová kolísání. Věra má své oblíbené místečko, kterému říká „oblast“. Právě zde, v zastrčeném zákoutí v blízkosti cukrovaru, je její pelíšek, tady se cítí bezpečně a šťastně. Zároveň má pocit, že nikdo jiný o tomto zákoutí neví, a malý plácek se tak v dívčiných očích mění na soukromé území a umožňuje jí tak spřádat nové a nové sny a fantazijní příběhy. Usadila se jako obvykle na jedno dřevo z hromady klád, vytáhla své dva míčky a začala hrát hru na motivy románu, který nedávno dočetla. Modrý balónek, don Pablo, je hodný a udatný. Červený – don Pedro – je bídný ničema. Oba se ucházejí o její ruku, tedy o ruku doni Elvíry. Věrku napadlo, že jako správná dona Elvíra by se měla naučit alespoň pár slov španělsky. Ale kdo v tomhle malém městečku umí exotický jazyk? Ano, přece starý pan Láb! Láb byl ve městě podivnou figurou. Věčně pozoroval z okna hrající si děti, byl ale zvláštní a nerudný. Věra se ho bála, ale touha být tou správnou Elvírou a umět španělštinu ji zcela pohltila a vydala se tedy navštívit tohoto starce. Láb ji ubezpečil, že španělsky umí, dlouze si ji přitom prohlížel a zval ji dál. Věrka se neodvážila a vrátila se na svou „oblast“. Byla na sebe naštvaná a červený míč – dona Pedra – zlostí odhodila, až zaletěl za přilehlou zídku. Zčistajasna se objevil klučina, který jejího dona Pedra ukořistil. Vypadá to, že i on má zájem dobýt tenhle kousek „oblasti“, tedy Věrčino území! Cizí kluk ovšem v žádném případě nehodlal míček jeho majitelce vrátit a zmizel pryč. Věrka byla od té doby velmi nešťastná. Skončila tak její hra. Velmi si přála červený balónek zpátky. Zároveň pokračovaly akce s výukou španělštiny u důchodce Lába. Tentokrát se k němu dovnitř odvážila. Povídali si celkem příjemně, ale přesto cosi ve vzduchu dávalo tušit nějakou nepatřičnost. Panu Lábovi se najednou udělalo nevolno a Věrku v záchvatu vyhnal pryč. Božena Benešová na tomto místě mistrně popisuje odporný zjev v záchvatu se zmítajícího staříka. Věrka už k němu nechtěla dál chodit."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ