" Etopedie jako samostatný obor speciální pedagogiky vznikla vyčleněním z oboru psychopedie v roce 1969. Kořeny tohoto vědního oboru ale sahají mnohem dále. Jeho tradice zahrnovala péči o osoby s různými psychosociálními handicapy a poruchami chování. Ve svých počátcích se věnovala péči o děti opuštěné, osiřelé, chudé i žebrající.
Problémy etopedického charakteru doprovázejí lidstvo od nejstarších dob jeho existence, i když z počátečního vývoje nejsou dochovány žádné zprávy. V minulosti, stejně jako dnes, se lidé dopouštěli přečinů různé závažnosti až po zločiny. Hodnocení těchto protispolečenských jevů a náhled na ně se měnil s rozvojem společnosti. Lišily se rovněž názory na mravnost - přičemž mravní výchova odpovídala přístupům daného historického období.
Ve Spartě se uplatňovala tuhá kázeň a sebeovládání, jemuž se učili záhy chlapci poměrně dramatickými způsoby především díky přísné vojenské výchově.
Snahy zabývat se etickými otázkami a morální výchovou se projevovaly různě v jednotlivých zemích, neboť byly vyvolávány společenskou potřebou. Např. v Číně učenec Konfucius (551-479) se zabýval naukou o mravnosti, neboť ji považoval za klíč, vedoucí k pozitivní výchově a k rozumnějšímu uspořádání společnosti.
V antice se věnovala úvahám o mravní výchově celá řada filozofů. K nejvýznamnějším náleží názory Platona (427-347), podle kterého spočívala morální špatnost v neznalosti dobra. Zasazoval se o pilnou a úzkostlivou péči, aby se výchova mohla ubírat náležitým směrem.
Aristoteles (384-322) vyžadoval, aby z ohledu na děti do pěti let, byly všechny zlomyslnosti a nemravnosti trestány zákonem, právě tak rovněž necudné malby a příběhy.
Problematikou škodlivosti tělesných trestů se zabýval zejména Marcus Fabius Quintilianus (35-95). Protestoval proti nim, neboť vnímal jejich nepříznivý vliv na žáky a na to, že je vedou k zatvrzelosti. Jeho doporučení učitelům stála především na zachování míry v pochvale i v kázni."

Důležité informace jsou podtrženy.