"Učení
Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Je to proces, jehož výsledkem je změna psychických jevů (vnímání, představy, paměť, myšlení, řeč, cítění), dispozic k nim a jejich vnějších projevů u daného individua. Naučené je opakem vrozeného.

Psychologové rozlišují čtyři základní typy učení:
1) učení poznatkům – získávání informací (např. ve škole) = vzdělání,
2) učení intelektových činností – rozvíjení vlastních schopností myšlení, zdokonalování mozku,
3) smyslově pohybové učení (senzomotorické) – učení se zacházení s tělem (chození, skok na trampolíně, zacházení s lžičkou atd.),
4) sociální učení – jak přežít ve společnosti (sociální komunikace, sociální dovednosti a dokonce i charakter osobnosti).

Fáze učení
1) motivační – Člověk musí mít důvod se učit. Pokud se během učení tento důvod neustále při učení připomína, jedinec se vybudí k mnohem větší aktivitě a tím i lepším výsledkům při učení.
2) poznávací – prozkoumání učiva. Při hrubém procházení učební látkou o ní získáme přibližný přehled. Hledání metod, forem a plánů učení.
3) výkonová – v této fázi celý problém pochopíme, vyřešíme a zapamatujeme si ho.
4) kontrolní – ve většině případů končí proces učení fází výkonovou. Kromě toho, že kontrolní fází zlepšujeme udržení znalostí v paměti, tak také kontrolujeme, zda jsme se něco nenaučili špatně.

Formy učení
Kromě toho, že je možné odlišit učení záměrné (s přesným cílem = např. malá násobilka) od spontánního (bezděčné), můžeme vnímat také rozdíly mezi vším, co jsme se naučili. Výsledky učení by se daly rozdělit takto:
• vědomosti – informace související s vnímáním, představami a myšlením. Jde o velké soustavy představ a pojmů, které můžeme získávat jak ve škole, tak i každodenními činnostmi (čtením knih, sledováním televize, hraním her,…)
- mechanické – bez porozumění
- logické – učení s porozuměním, lze nalézt vnitřní vztah
• dovednosti – informace či schopnosti důležité pro vykonávání určité činnosti
• intelektové – schopnosti našeho mozku (řešení složitých logických úloh, učit se cizímu jazyku apod.)
• senzomotorické (smyslově pohybové) – dovednosti potřebné k nějakému fyzickému výkonu (od chůze přes psaní na klávesnici)
• sociální – schopnost dodržovat určité zvyky ve společnosti, úspěšně přežít v dnešní civilizaci, vycházet s ostatními
• návyky – podvědomé psychické předpoklady, které nutkají jedince, aby nějak konal (bezděčné pohyby, naučené chování). Mezi návyky patří např. čištění zubů. Návyky člověku usnadňují pravidelné úkony, ale mohou se stát i velmi nebezpečnými – např. drogy či kouření se stávají také návyky.
• spontánní - předem nestanovujeme cíl se něco naučit, bez záměru, bezděčné učení.
• řízené - regulované, organizované učení
- realizuje se především ve škole, ale je možné se s ním setkat při řízené volno-časové aktivitě žáka."

Důležité pojmy jsou tučně značeny.