"ZÁKLADNÍ POJMY
Pojem „sociální“
Arnošt Inocence Bláha vysvětluje výraz sociální jako všeobecné označení vztažnosti ke společnosti. Tato vztažnost může mít povahu buď teoretickou (poznání, výzkum, studium) nebo praktickou (jednání, kterým je možno uskutečnit to, co by se mělo stát) a tvoří obsah sociální politiky, sociální péče a sociální práce.
V. Lamser upozorňuje, že tento příspěvek má v českém jazyce nejméně dva významy. První odpovídá anglickému slovu „social“ a znamená společenský, týkající se lidské společnosti. Druhý význam je užší, označuje takové jevy, procesy, případy, problémy nebo situace, které vyžadují nějaké řešení.
Sociální je tedy všechno, co přesahuje osobní referenční systém – to je opak individuálního. Je to všechno, co vychází z hodnotového hlediska na základě právních, morálních a společensky relevantních norem.

Sociální politika
Sociální politika he součástí politiky každé vyspělé průmyslové společnosti. Je ovlivněna nejen její ekonomickou situací, ale i filozofií, kulturou, společenskými tradicemi, morálními principy, normativními procesy a zákonitostmi.
O sociální politice v užším slova smyslu se hovoří jako o cílevědomé činnosti státu, organizací a institucí, usilující o vytvoření podmínek, které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický vývoj jedinců, skupin i společenských celků.
Starost o společensky závislé, desintegrované a maladaptované občany byla u nás v uplynulých století předmětem zájmu širší rodiny (popřípadě obcí či charitativních institucí). Teprve rozvoj industrializace s následným vzrůstem sociálních problémů nutí společnost k intervenci v záležitostech sociálního zabezpečení a péče o závislé skupiny obyvatelstva. Uspokojování jejich potřeb se stává v demokratické společnosti postupně celospolečenským problémem a dostává se do středu sociálně politických úvah.
G. Weisser řadí činnost sociální politiky k těm společenským jednáním, která se týkají uspořádání určité společnosti, struktury řádu společnosti, zařízení, která danému řádu slouží a jednání lidí, pokud jsou významná pro fungování společnosti.
K. Pinc a I. Tomeš zdůrazňují ve své definici uvědomělou a záměrnou činnost státu, směřující k neutralizaci, popřípadě kompenzaci některých, zejména hmotných příčin společenské desintegrace lidí, působené v konkrétních historických podmínkách také sociální nerovnováhou a vyvolávající sociální napětí.
 S.P. zasahuje všude tam, kde se člověk z objektivních důvodů dostává do neřešitelných situací, nebo kde je společenská činnost žádoucí.
 S.P. má směřovat k rekonstrukci skutečně lidských vztahů, k vytváření podmínek, které budou minimalizovat společenské příčiny individuálního neštěstí, a které budou usnadňovat rozvoj schopností a tvůrčích sil člověka.
 S.P. v širším slova smyslu zajišťuje stát úpravou nejen pracovních, ale i zdravotních a životních podmínek a přípravou lidí pro život. Dle jejich názoru je tedy i zdravotní politika a některé aspekty bytové, kulturní a školské politiky součástí širší sociální politiky státu."

Součástí práce je reprodukce obrazu.