"Metodika práce

Každý z Vás už jistě někdy luštil křížovku. Klasickou křížovku, různé hřebenovky, osmisměrky… Osmisměrky z tohoto výčtu určitým způsobem vyčnívají. Na rozdíl od klasických křížovek není úkolem přijít na slovo, které odpovídá zadanému významu a jehož počet písmen souhlasí s počtem volných políček, ale úkolem je vyškrtat z pole písmen níže zadaná slova. Toto vysvětlení by stačilo pro běžné luštění osmisměrek, pokud však chceme vytvořit program, který by simuloval osmisměrku, musíme se nad jejím principem zamyslet z trochu jiného směru.
Osmisměrku musíme počítači nějakým způsobem zadat. Jednou z variant je, že by program dokázal zpracovat pouze 1 osmisměrku, která by byla zakotvena přímo v programu. Mnohem praktičtější varianta ale je, že bychom vytvořili několik zdrojových textových souborů, ve kterých by byly zaznamenány rozměry konkrétní osmisměrky, pole písmen a slova k vyškrtání. Údaje musí být samozřejmě zadány formou, kterou dokážeme jednoduše zpracovat. (To znamená, že slova by měla být každé na zvláštním řádku, aby se nám jednodušeji načítala; pokud je zadáno sousloví, jednotlivá slova by měla být opět zadána samostatně, protože program by potom načetl i mezeru mezi slovy, která se v poli znaků pochopitelně nevyskytuje – toto by se samozřejmě dalo obejít i způsobem načítání.)
Problémem, který se mi nepodařilo vyřešit, je existence písmene ch jako samostatného znaku české abecedy. V osmisměrkách je toto písmeno zadáváno jako samostatný znak, ale ASCII tabulka tento znak pochopitelně nezná. Pokud bychom pole znaků měli definováno jako matici objektů typu char, nemohli bychom osmisměrku obsahující toto písmeno použít. Jediné řešení je načíst pole jako matici řetězců, což je spojeno s dalšími problémy při vytváření zdrojového souboru, načítání matice i při tisku matice způsobem vyhovujícím uživateli programu. Pro jednoduchost bych tedy zůstala u osmisměrek neobsahujících písmeno ch.
Dalším problémem je zadávání nalezeného slova uživatelem počítači. Zadaná slova můžeme vyškrtávat různými směry – jednotlivá písmena mohou být v poli písmen na řádku, ve sloupci nebo na úhlopříčce, dále mohou být psaná zprava doleva, zleva doprava, shora dolů, zdola nahoru nebo ve všech čtyřech směrech po úhlopříčkách. To znamená 8 možností. Pokud bychom písmena umístili do pomyslné mřížky a jednotlivým políčkům přiřadili indexy, znamenalo by to, že obě souřadnice písmene by mohly zároveň klesat, stoupat, nebo by mohla jedna klesat a jedna stoupat, popřípadě může jedna ze souřadnic být konstantní (pokud se slovo nachází ve sloupci nebo v řádku). Nikdy však nemohou být konstantní obě souřadnice – v tom případě by slovem bylo jen jedno písmeno."