"1 Úvod
Evropská společenství byla založena roku 1951 podepsáním Pařížské smlouvy. V tomto roce vzniklo Evropské společenství uhlí a oceli, jehož členy byly Francie, Německo, Itálie a země BeNeLuxu. Toto společenství prošlo během víc jak půl století mnoha proměnami a přibralo mezi sebe 19 nových členů (Velká Británie, Irsko, Dánsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Finsko, Rakousko, Švédsko, Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko, Slovensko). Poslední největší rozšíření, kdy se stala členem ES i naše republika, proběhlo 1. 5. 2004. Jednou z dalších zemí, se kterou se jedná o přistoupení je právě Turecko.
Jako každá země musí však i Turecko splnit řadu podmínek, které jsou shrnuty v dokumentu Kodaňská kriteria z roku 1993. Ta obsahují 3 hlavní požadavky: stabilní demokratický systém, existenci fungující tržní ekonomiky a začlenění legislativy EU (tzv. acquis communautaire). Tyto požadavky Turecko již formálně splnilo, stále zde však existuje mnoho témat, která nabízejí diskusi o vhodnosti přistoupení Turecka.

2 Vstoupí Turecko do ES?
2. 1 Kypr
Dne 17. prosince se členské státy EU dohodly v Bruselu na všech podmínkách jednání s Tureckem, které začne 3. října 2005. Dle Hospodářských novin ze dne 17. 12. 2004 [15] byl hlavním tématem jednání způsob vyřešení situace na Kypru.
Kypr byl vždy pod nadvládou jiného státu – podle Hospodářských novin [4] byl již od 15. až 11. století před naším letopočtem kolonizován Achajci, pak Féničany, Řeky... Turci na Kypr zaútočili poprvé v roce 1570 a ostrov nakonec dobyli. Až po třech stoletích je vystřídali Britové. Získali Kypr výměnou za příslib pomoci v případě ruského útoku na Turecko. V té době se však začali Kypřané bouřit proti neustálým nadvládám a ponižování kyperské kultury a řeckého pravoslaví a začali usilovat o spojení s Řeckem. To se ale nelíbilo části tureckého obyvatelstva a začali první dohady. Ty vyvrcholily tři roky po vyhlášení nezávislosti Kypru v roce 1960, kdy tehdejší prezident Makarius dal kyperským Řekům větší pravomoci a turecká část, tedy asi 13 procent obyvatel, začala hrozit intervencí ze strany mateřského Turecka. Tu zabrzdil mezinárodní tlak, vzájemná nevraživost obyvatel však vyústila v násilí. V roce 1964 tak na Kypr byli vysláni vojáci OSN, kteří měli zabránit neustálým bitkám. V roce 1974 jednotný Kypr skončil. Do země vpadla turecká armáda a zabrala za pomoci tanků a samopalů 37 procent ostrova. Na dvě stě tisíc Řeků se ze dne na den muselo vystěhovat ze svých domovů a přestěhovat se na jih.
V současné době uznává mezinárodní společenství pouze jižní Kyperskou republiku s převážně řeckým obyvatelstvem, tureckou část uznává pouze Ankara. Podle Hospodářských novin [15] EU navrhla, aby se otázka uznání Kypru Ankarou řešila podpisem protokolu o rozšíření asociační dohody mezi EU a Tureckem na deset nových členských států (tzv. ankarská smlouva), tedy včetně Kypru. EU si myslí, že Kyperská republika bude Tureckem dostatečně uznána, když se k její asociační dohodě s EU z roku 1963 připojí desítka nových členů unie včetně Kypru. Na základě této dohody pěstuje Turecko s EU od roku 1996 celní unii."