"Úvod
René Rémond ve svém díle pojednává vztah náboženství, státu a občanské společnosti v prostoru evropského kontinentu. Zaměřuje se na období započaté Velkou francouzskou revolucí a na změny, kterým předcházelo přijetí Deklarace práv člověka a občana (1789) a Civilní ústavy duchovenstva (1790) ve Francii, popisuje proces sekularizace, její fáze a důsledky pro zkoumanou oblast. K tomuto účelu nastiňuje i výchozí situaci v Evropě, tzn. skutečnost, která Velké francouzské revoluci předcházela. Přestože respektuje výjimečnost vývoje jednotlivých evropských zemí a výklad širších fenoménů prokládá lokálními, konkrétními příklady , jeho cílem je odkrýt společné či převažující tendence a hlavní směr vývoje v celé Evropě. Autorovo uchopení problematiky procesu proměny vztahu náboženství a společnosti nesměřuje k samoúčelnému popisu, ostatně sám zdůrazňuje, že „historické děje, kterými se studie zabývá, ještě nedošly konce“ , ale především k osvětlení jeho současné podoby a formulování nových otázek, které ji provázejí a ovlivňují další vývoj.
Ve své práci se zaměřuji především na proměnu vztahu náboženství, církve a společnosti v průběhu času, jak ji popisuje autor knihy. Budu postupovat chronologicky, v souladu se strukturou Rémondovy knihy je tedy první část referátu věnována období před Velkou francouzskou revolucí, druhá porevolučnímu období, kdy byl započat proces sekularizace, a poslední situaci od konce druhé světové války po současnost, respektive současnost zachycené autorem díla.

I.
„Společná příslušnost ke křesťanství je součástí evropské to¬tožnosti,“ píše René Rémond , když popisuje kořeny tohoto náboženství v Evropě. Křesťanství se poprvé stalo oficiálním náboženstvím roku 313 v Římě, díky vydanému ediktu milánskému. Na konci 4. století je pak císař Theodisius, Konstantinův nástupce, učinil státním náboženstvím. Do konce 9. a 10. století přijal křesťanství i zbytek Evropy.
V tomto období fungoval princip státního náboženství, církev stála v čele všech společenských činností. Stát byl státem konfesním, světská moc byla nezpochybnitelně (a legitimně) spojena s mocí církevní. To se odráželo ve všech oblastech společnosti, výrazně například v oblasti práva. Podobně jako nemohlo samostatně, odděleně od církevního příslušenství, existovat občanství, jež bylo naopak členstvím v církvi podmíněno, občanské zákoníky v sobě měly nést morální zákony, které dle tehdejších představ pramenily výhradně z Božích přikázání. Pro stát i pro jednotlivce tak byl ateismus nepřípustný."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ