"Vybrané politiky v působnosti EU i členských států (komunitární politiky)

Sociální politika EU
Římská smlouva
V době vzniku Společenství převažovala ekonomická hlediska a velký význam se přikládal fungování trhu. Panovala představa, že fungování společného trhu více méně automaticky zlepší rovněž sociální situaci a sblíží sociální podmínky v jednotlivých členských zemích. Proto také institucím Společenství nebyly svěřeny žádné zvláštní kompetence v sociální politice. Tento názor byl překonán, hlavně vývojem 80. let, což se projevilo důrazem na sociální dimenzi jednotného vnitřního trhu (1992). Určitý průlom původního, poměrně úzkého pojetí komunitární sociální politiky, přinesla Charta sociálních práv pracovníků přijatá v prosinci 1989. Tento dokument a pozdější Maastrichtská a Amsterodamská smlouva značně rozšířily záběr sociální politiky Společenství jako podmínky pro úspěšné fungování jednotného vnitřního trhu. Přes tento vývoj však sociální politika zůstala nadále v kompetenci členských států, s výjimkou otázek, které nelze účinně řešit na národní úrovni.

V Římské smlouvě o EHS převažovala v sociální politice snaha otevřít prostor pro rozvoj společného trhu, jehož prostřednictvím se měl otevřít také trh pracovních sil. Smlouva obsahuje dvě zásadní ustanovení o:
- volném pohybu pracovníků po celém území ES a o podmínkách jejich zaměstnávání
- právu usazování, tzn. právu podnikat na celém území ES

Evropský sociální fond, záruky zaměstnancům
Zaměstnancům se zaručovala svoboda pohybu a byla zakázána jejich diskriminace z důvodů národnosti při odměňování a určování pracovních podmínek. Znamená to, že mohli získávat zaměstnání v libovolné zemi ES a právo zůstávat v ní i po skončení zaměstnání (např. jako penzista). Určitá omezení zůstala při zaměstnávání ve státních službách.

Právo volně se usazovat se týkalo fyzických i právnických osob a znamenalo, že tyto subjekty mohly zahájit a provozovat podnikatelskou činnost po celém území ES. Přirozeně s ohledem na zákony příslušných zemí, avšak bez jakékoli diskriminace. Toto právo zahrnovalo také možnost kupovat v jiné členské zemi nemovitosti a pozemky pro podnikatelskou činnost.

Zvláštní kapitola Římské smlouvy o EHS má sice název Sociální politika, avšak její obsah je skromný. Očekávalo se, že zlepšování životních a pracovních podmínek a jejich slaďování bude výsledkem společného trhu, který usnadní sblížení sociálních systémů. Za tím účelem měla být podporována spolupráce členských zemí (např. v otázkách zaměstnanosti, zvyšování odborné kvalifikace, sociálního zabezpečení aj.), avšak pouze formou zpracování studií, organizováním výměny zkušeností apod.

Jeden z dalších článků požadoval, aby byla uplatňována zásada stejné odměny mužů a žen za stejnou práci. Podle Římské smlouvy o EHS byl zřízen Evropský sociální fond. Měl sloužit k tomu, aby bylo usnadněno hledání pracovních příležitostí a mobilita pracovních sil mezi členskými zeměmi, spojená se získáním nové kvalifikace."