"Pojem byrokracie v historickém kontextu
Pojem byrokracie
Různí autoři mu přidělují významy často velmi odlišné, žurnalistická praxe a intuice politiků přispívají k dalšímu zamlžení již tak nejasného pojmu. Nejčastěji bývá termín byrokracie spojován se třemi značně odlišnými okruhy významů:
a) politologie rozumí pod „byrokracií“ vládu uskutečňovanou skrze úřady, skrze státní aparát složený ze jmenovaných, a nikoli volených činitelů, organizovaný hierarchicky a závislý na legitimní autoritě. Jedná se o vládu regulovanou sice zákony, avšak připouštějící jen minimální účast občanů na řízení veřejných záležitostí. Alternativní uspořádání předpokládá jistou decentralizaci státní správy a doprovodné zvýšení úlohy volených zástupců občanů, především na úrovni lokální a regionální samosprávy.
b) v sociologii a v historických vědách se, do značné míry pod vlivem díla Maxe Webera, rozumí byrokracií snaha o racionalizaci kolektivních aktivit spočívající ve vytváření velkých výrobních i nevýrobních organizací a právních systémů, které jsou řízeny pomocí neosobních pravidel. Alternativou moderní byrokracie v tomto slova smyslu by byl návrat k historicky ranějším formám organizace správních i produkčních aktivit, tedy v terminologii Maxe Webera návrat k patrimoniálním (zděděným) či dokonce patriarchálním formám organizace. Byrokracie v tomto čistě technickém slova smyslu může být nahrazena jedině vládou neodborných diletantů, neprofesionálů.

V běžném užívání označuje „byrokracie“ nesrozumitelný způsob vyřizování poměrně jednoduchých záležitostí, který komplikuje a znepříjemňuje život občanům. Patří sem například neúměrně dlouhé vyřizování záležitostí, rutinní nezájem, s nímž úředníci přistupují k vyřizování jednotlivých případů, komplikovanost procedur, ignorování účelů, jimž je organizace explicitně pověřena, a podobně. Alternativou by bylo co nejmenší a co nejpružnější používání výkazů, statistik a dotazníků, co nejkratší fronty přede dveřmi úřadů a co nejkratší lhůty vyřizování žádostí.

Historický vývoj pojmu
Úředníci ostatně narušují mnohé zákonitosti dělby práce. Jedná se o sociálně profesní kategorii, se kterou klasická ekonomická koncepce společenské dělby práce explicitně nepočítá. Ve výčtu těch, kdo se postupně svou specializací vydělují (pastevci, řemeslníci, obchodníci), úředníci vůbec nefigurují, i když od raných dob o chodu společnosti rozhodují nikoli méně než zmiňované kategorie.

Nastíněná rozpolcenost kategorie byrokracie má své hlubší společenskohistorické kořeny. Fayol publikoval v roce 1920 zprávu o stavu francouzského ministerstva pošt, telegrafů a telefonů. Zpráva vyvolala zděšení. Autor charakterizoval činnost toho úřadu následujícími prerogativy:
• nestálý a nekompetentní šéf úřadu
• absence dlouhodobého plánu
• absence rozpočtu"