"Společné politiky EU

Společná zemědělská politika
Římská smlouva o EHS obsahovala velmi podrobné rozpracování zásad společné zemědělské politiky (č. 32 až 38 Smlouvy o ES). Vedla k tomu řada důvodů. V 50. letech byla západní Evropa závislá na dovozu potravin, které měly v té době strategický význam. Společná zemědělská politika (SZP) měla především zajistit soběstačnost v zásobování zemědělskou produkcí. Za žádoucí se rovněž považovalo, aby byla udržena cenová stabilita zemědělských výrobků, čímž měla být zajištěna stabilita příjmů zemědělských výrobců a z toho plyne výhoda i spotřebitelům. Rovněž by to zabránilo živelnému odchodu pracovníků z venkova do měst. Všechny členské státy měly před vstupem do EHS podrobně rozpracované národní zemědělské politiky, jež byly spojeny se značnými státními subvencemi. S přechodem ke společné zemědělské politice (v plném rozsahu až do roku 1986) byly všechny kompetence v této oblasti převedeny na orgány Společenství (Komisi a Radu), což znamenalo konec samostatných národních politik v zemědělském sektoru.

Společná zemědělská politika se opírá o tři zásady:
1. společný trh pro zemědělské produkty při společných cenách, což znamená volný pohyb zemědělské produkce v rámci Společenství, odstranění cel a jiných bariér ve vzájemném obchodě, odstranění národních dotací, společná pravidla soutěže a jednotná pravidla pro tvorbu cen;
2. zvýhodnění produkce, která má svůj původ v zemích ES, před zahraniční produkcí, což znamená ochranu před dovozem z třetích zemí vesměs s nižšími cenami, společný celní sazebník pro dovoz zemědělské produkce a jistotu zásobování potravinami z domácích zdrojů;
3. finanční solidaritu – náklady SZP jsou hrazeny ze společného fondu, který je součástí rozpočtu Společenství a do něhož přispívají všechny členské státy ES.

Ceny
Společná zemědělská politika se začala uskutečňovat od roku 1962. V roce 1968 byly zavedeny jednotné ceny, čímž bylo završeno vytvoření jednotného trhu pro zemědělské výrobky bez celních bariér a národních dotací. Volný pohyb zemědělských výrobků se začal uskutečňovat při společných, administrativně určovaných cenách. Zemědělský sektor Unie je chráněn vysokými cly vůči dovozu ze zahraničí, kde se vesměs vyrábí za nižších nákladů než v Unii. Náklady společně prováděné politiky jsou hrazeny ze zvláštního fondu společného rozpočtu Unie (EAGGF – česky Evropský zemědělský záruční a orientační fond). Realizace SZP byla přenesena na orgány Unie, Radu ministrů a Komisi. V jednotlivých členských státech jsou vytvořeny intervenční orgány (úřady, agentury), které společnou zemědělskou politiku realizují.

Ceny na zemědělském trhu Unie nejsou určeny tržně. Tzv. intervenční cena je zaručená cena, pod níž nemůže klesnout tržní cena zemědělského produktu. Je garantována jako minimální cena pro mnoho druhů zemědělské produkce (uplatňuje se zhruba u 70% zemědělské produkce). Pokud by tržní cena klesla pod tuto úroveň, intervenuje Evropský zemědělský záruční a orientační fond nákupy, aby se cena udržela na zaručené úrovni. Zemědělci mají jistotu, že bude vykoupena jimi nabízená produkce, pokud se spokojí s intervenční cenou.

Tento postup sice stimuluje růst zemědělské produkce, ale současně pomáhá financovat nadprodukci, která nemá odbyt na vnitřním trhu. Tak nezbývá, než financovat její skladování, nebo export. Pokud totiž chce zemědělec vyvézt svou produkci, dostává vzhledem k nižší ceně na světovém trhu exportní dotaci, ve skutečnosti příplatek do úrovně intervenční ceny. Různé formy intervence se dotýkají 94% veškeré zemědělské produkce, takže jen u její malé části je tvorba cen ponechána trhu, např. u brambor.


Evropský zemědělský záruční a orientační fond.
Pro financování tohoto systému byl, jak již bylo řečeno, ustaven zvláštní fond v rámci společného rozpočtu – Jak napovídá název, fond má dvě části:
• část záruční, která tvoří hlavní část zemědělského fondu (95%) – slouží k financování dotací v případě intervenčních cen a také exportních cen
• část orientační (kolem 5 % celkového fondu), která slouží k financování strukturálních změn v zemědělství a je součástí tzv. strukturálních fondů"

Součástí práce je tabulka.