"ROZHODOVÁNÍ V PODMÍNKÁCH RIZIKA A NEJISTOTY
V tradičním modelu rozhodování spotřebitele se nebere v úvahu informační bariéra - lidé maximalizují svůj užitek za podmínky jistoty a dokonalých znalostí ekonomického prostředí. Ve skutečnosti však většina rozhodnutí probíhá v podmínkách nejistoty, za nichž má rozhodnutí více možných důsledků.

Riziko je situace, kdy ten, kdo se rozhoduje, zná všechny možné důsledky svého rozhodnutí a je schopen určit pravděpodobnost každého z nich. Důsledky musí být navzájem nezávislé a součet jejich pravděpodobností se rovná jedné.

Objektivní pravděpodobnost je založena na znalosti frekvence, s níž mají určité události tendenci nastávat (hození mince). Může být určena v případě, kdy jsou k dispozici zkušenosti o frekvenci alternativních důsledků, nebo technologické či logické informace o pravděpodobnosti důsledků.

Subjektivní pravděpodobnost je určitý dojem, že předpokládaný výsledek nastane. Tento dojem může být založen na znalostech a zkušenostech člověka.

S použitím pravděpodobností lze vypočítat 2 základní veličiny pro rozhodování:

1. Očekávaný výsledek (Expected Result, EX) je střední hodnotou všech možných výsledků, tj. vážený průměr, kdy pravděpodobnost každého výsledku je brána jako váha. i je pravděpodobnost, že nastane důsledek Xi.


Spotřebitel volí mezi několika variantami s různými výsledky a rozhodne se pro tu variantu, která mu přinese nejvyšší průměrný výsledek (nejvyšší očekávaný výsledek).

Lidé se ve skutečnosti chovají tak, jako by přiřazovali každému výsledku hodnotu užitku. Rozhodování v podmínkách rizika se za těchto předpokladů neřídí snahou maximalizovat očekávaný výnos, ale maximalizovat očekávaný užitek.

Zjednodušení, pouze situace se 2 možnými výsledky:

2. Očekávaný užitek (Expected Utility, EU) náhodných výsledků je střední hodnotou užitku jednotlivých výsledků vážených jejich pravděpodobnostmi.



Lidé tedy přiřazují každému výsledku hodnotu užitku, chovají se tak, jako by měli kardinální funkci užitku. Axiómy nutné pro použití kardinalistické funkce užitku:
 úplnost srovnání: X1>X2, X2>X1 nebo X1=X2,
 tranzitivita X1>X2 a X2>X3, potom X1>X3
 kontinuita, předpokládáme preference X1>X2>X3 a volbu mezi:
o jistou alternativou X2
o riskantní alternativou (buď X1 nebo X3).
Existuje určitá p-st mezi 0 a 1, pro kterou platí, že když X1 nastává s p-stí  a X3 s p-stí 1-, pak jednotlivec bude indiferentní mezi jistou a riskantní alternativou.

Zjednodušení, pouze situace se 2 možnými výsledky a p-stmi:

Odvození fce užitku – musí se:
1) seřadit výsledky podle preferencí X1>X2>X3
2) určit libovolně vyšší hodnotu užitku nejvíce preferovaného výsledku a nižší hodnotu užitku nejméně preferovaného výsledku, což umožní stanovení měřítka. Podle konvence se většinou stanoví U(X1) = 1, U(X2) = 0
3) vypočítat hodnotu užitku pro střední hodnoty"

Součástí práce jsou grafy o rozsahu cca 3 stran.