"TEORIE CHOVÁNÍ SPOTŘEBITELE
Jednotlivec řeší dva základní problémy:
 jak důchod získat a
 jak důchod vynaložit (rozdělit na nákup různých statků).
Efektem je v případě jednotlivce užitek plynoucí ze spotřeby jednotlivých statků, újmou je vynaložení důchodu (příjmu) na nákup těchto statků.

Racionálně jednající spotřebitel maximalizuje užitek, ve svém rozhodování je však omezen svým důchodem. Užitek přitom plyne z preferencí spotřebitele. Preference jsou určeny různými faktory např. biologickými, psychologickými, kulturními společenskými atd. a jsou rozdílné u jednotlivých spotřebitelů.

Východiskem teorie spotřebitele je úvaha, že jednotlivec vybírá z různých souborů statků neboli spotřebních košů. Rozhodování spotřebitele je potom volba takového spotřebního koše, který přináší maximální užitek. Jednotlivé spotřební situace porovnává spotřebitel z hlediska preferencí.

Analýza preferencí při použití zjednodušujících předpokladů (zdůvodnění, proč se indiferenční křivky neprotínají):
 axiom úplnosti srovnání: AB, BA, A=B
předpokládáme, že každé dva koše (statky) mohou být srovnány z hlediska preference spotřebitele
A je preferován před B (AB), B je preferován před A (BA), A i B jsou indiferentní – stejně atraktivní (A=B)
Axiom úplnosti srovnání znamená schopnost spotřebitele rozhodnout se, kterému statku dá přednost, seřadit statky podle preferencí
 axiom tranzitivity: AB, BC, AC
předpoklad, jestliže máme 3 statky A, B, C a je-li A preferován před B, B je preferován před C, potom je i A preferován před C
 axiom nepřesycení: víceméně
předpoklad, že větší množství statky je vždy preferováno před menším
 axiom kontinuity: neměnnost preferencí spotřebitele

Z axiomu srovnání a tranzitivity plyne, že spotřební situace je možno seřadit podle preferencí spotřebitele. Toto uspořádání nazýváme preferenční stupnicí.

Užitek – je veličina ukazující směr preferencí, pokud spotřebitel nalezne nejvíce preferovanou situaci, pak maximalizuje užitek.

2 verze teorie užitku:
1. kardinalistická
2. ordinalistická

ad. 1 Kardinalistická verze teorie užitku:
Považuje užitek za přímo měřitelný (kardinální veličinu). Jsme schopni určit konkrétní celkový užitek (Total Utility, TU) – celkové uspokojení potřeb při spotřebě daného statku a mezní užitek (Marginal Utility, MU) – změna TU vyvolaná změnou spotřebovávaného množství o jednotku.

Zákon klesajícího MU – TU roste s růstem spotřebovávaného statku, ale přírůstky užitku se zpomalují, MU je tedy klesající (zpomalující se tempo přírůstků TU)."

Součástí práce jsou grafy o rozsahu cca 4 stran.