1.

Stát

2.

Hobbes

2.1.	Morální relativismus

2.2.	Přirozený zákon a stav

2.3.	Příčiny války a jak jí zabránit

2.3.	Společenská moc

2.4.	Druhy státu

2.5.	Pravidla legitimity

3.

Rousseau

3.1.	Tři formy vývoje lidstva

3.2.	Odkud pochází zlo

3.3.	Pospolitost a odevzdání se totalitě

3.4.	Obecná vůle

3.5.	Podmínky existence státu

4.

Srovnání

"A teď tedy k tomu, jak porovnat tyto dva autory vůči sobě. Dá se říci, že příliš styčných bodů se v jejich teoriích neobjevuje. Hobbes vychází z o dost jednodušší koncepce historie stavu společnosti před státním zřízením než Rousseau. Popisuje přirozený stav jako válku všech proti všem jako věc danou a neměnnou bez širšího vysvětlení. Válka všech proti všem hlavně vychází z toho, že považuje člověka od přírody za špatného. Jeho jednání nemá nic společného se stavem světa a vyvěrá pouze z jeho nitra. Naproti tomu Rousseau říká, že tato lidská špatnost je dána právě jeho vlastním rozumem a na druhou stranu rozumem je taky možná náprava. Na některých místech dokonce Rousseau tvrdí, že občanská společnost tedy pospolitost je v určitých směrech systémem lepším než byl přirozený stav. Hobbes tedy odsuzuje člověka z jeho podstaty oproti Rousseauovi, který člověka omlouvá nepřízní historických podmínek (i když z velké části zaviněných jím samotným, ale ne z jeho podstaty). Hobbes tedy navrhuje nad lidmi pevnou ruku, která zaručí dodržování pravidel. I když zde mluví stejně jako Rousseau o společenské smlouvě je složité přiznat aktu poddání se status společenské smlouvy. Předání moci je zde jednorázové a definitivní bez možnosti jakýchkoliv dalších zásahů. Moc zde tedy plní pouze funkci ochrany před válkou všech proti všem. U Rousseaua se kromě pasivní stránky občanství podobného jako u Hobbese objevuje i občanství aktivní, které občanovi zaručuje kontrolu a podíl na moci. Také je zde v protikladu k Hobbesovi kladen důraz na prospěšnost obecné vůle. Státní zřízení by se tedy mělo snažit o zdokonalování sebe sama i svého národu. Sám Rousseau prohlašuje, že Hobbesův vladař je pravým modelem nepřátelského panovníka, jehož vláda je neslučitelná s ideou společenství. Oba se však shodují, že stát jako suverénní osoba zůstává ve vztahu k ostatním státům v přirozeném stavu. Oba se ani moc neliší v názoru na moc státu nad jednotlivcem. Oba shodně dávají státu (u Rousseaua obecné vůli) neomezenou moc nad jedinci ve věci zachování sebe sama. Žádný občan nesmí ohrozit jejich zřízení. Dalo by se tedy celkově říct, že Rousseau se ve své koncepci o jednu historickou etapu dál za Hobbesem. Kritizuje totiž hlavně právě absolutistické monarchie, které hájí Hobbes a navrhuje daleko totalitárnější zřízení, které však dle jeho názoru povedou k lepšímu člověku. Je jen velikou škodou, že již Hobbes nebude moci stejnou silou reagovat na učení jeho kritika Rousseaua."

Práce pro předmět Historie politických idejí, Masarykova univerzita Brno, Fakulta sociálních studií,
Katedra politologie.