"TEORIE MIKROEKONOMICKÉ POLITIKY STÁTU
Teorie veřejné volby
Představuje rozhodnutí činěná skupinou nebo v její prospěch. Většinou se tato rozhodnutí týkají alokace zdrojů. Teorie tvrdí, že chování státního sektoru ekonomiky je výsledkem individuálních rozhodnutí voličů, politiků a úředníků, kteří se setkávají na politickém trhu.

Předmětem teorie veřejné volby – je způsob, jakým se tato kolektivní rozhodnutí realizují a také alokace zdrojů, které je takto dosaženo.
Teorie veřejné volby předpokládá, že chování člověka je motivováno:
1) egoismem,
2) racionalitou,
3) snahou o maximální užitek.

Funkce vlády:
1) legislativní – vytváření právního rámce pro tržní ekonomiky, definuje vlastnictví
2) stabilizační – pro stabilizační fci využívají vlády monetární a fiskální politiku, roli hraje i centrální banka
3) alokační – spočívá v rozmístění zdrojů a prezentuje mikroekonomickou stránku hospodářské politiky vlády (důvody – diskriminace některých skupin, nedokonalá konkurence)
4) přerozdělovací – přerozdělování důchodů prostřednictví daní a transferových plateb mezi skupinami.

Subjekty politického trhu
a) občané – voliči – očekávají, že jimi volení představitelé budou prosazovat a přijímat rozhodnutí vedoucí k naplnění předvolebních slibů
b) politici – maximalizují svůj užitek, usilují o své zvolení či znovuzvolení
c) byrokracie – podporuje a volí takové politiky a strany, které zajistí růst veřejného sektoru,
d) zájmové skupiny (lobby) – hájí určitý společný zájem

Teorie veřejné volby vychází z předpokladu, že vlády se chovají tak, aby získaly maximální počet hlasů v následujících volbách a zůstaly i nadále u moci. Vlády se snaží aktivně hospodářský cyklus ovlivňovat v zájmu svého znovuzvolení (po volbách – restriktivní politika – pokles inflace, růst nezaměstnanosti, před volbami – expanzivní politika – růst inflace, pokles nezaměstnanosti) – střídání těchto makroekonomických hospodářských politik v souvislosti s volebním cyklem – tj. tzv. politické cykly.

Konkurence mezi politickými stranami – voliči podporují tu stranu, od níž očekávají maximalizaci svého důchodu, bohatství. Strany usilují o volební vítězství. V krátkém období mohou důchody voličů měnit intenzitou využívání existujících zásob kapitálu a práce. V dlouhém období je složitější vytvořit nový důchod. Platí, že ekonomická výkonnost a blahobyt v budoucnu musí být částečně vykoupeny omezením spotřeby a blahobytu dnes. – to vede k tomu, že vlády předkládají volební programy s krátkodobým efektem."

Součástí práce jsou grafy a tabulka o rozsahu 1 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ