"Francisco Goya
Goya měl neobyčejný talent, smysl pro detail a do svých obrazů přinášel silné sociální a morální cítění. Maloval jak na zakázku tak i realizoval osobní projekty – tímto se staví na hranici mezi oficiální malíře a volnomyšlenkáře. Z některých obrazů srší kritika společnosti, ironie, sarkasmus. Pozadím na obrazech se příliš nevěnoval. Postavy, kterých se obraz týká, jsou vždy buď osvětlené, nebo jsou v osvětlené části obrazu.

POPRAVA POVSTALCU V MADRIDU 3. KVĚTNA 1808
Velmi emotivní obraz. V dolní části obrazu leží mrtvola muže v záplavě krve. Uprostřed je postava v bílé košili a kolem ní jsou odsouzenci. Postava v bílé košili se vynořuje jakoby ze stínu – toto způsobuje žluté světlo vycházející z lucerny, která je namalována na zemi. Je to motiv anonymního bojovníka, kterého Goya postavil do protikladu s násilím. Pozadí obrazu je jen naznačeno. Je zde také protiklad světla a stínu. Nejdříve si na obrazu všimneme právě postavy v bílé košili, až po té ozbrojených jednotek. Takto uzpůsobené světlo a stín plus další kompoziční prvky, např. obraz je klasicky rozdělen vertikálně na třetiny, nás přiměje k tomu abychom naší pozornost věnovali právě hrdinovi (postava v bílé košili), který je v osvětlené části obrazu a zabírá zhruba třetinu jeho velikosti.

LOS CAPRICHOS (ROZMARY)
Toto je cyklus 80ti rytin. Zde se asi nejvíce projevila jeho představivost. Zobrazil tu lidskou vůli, kterou ovládá hloupost, ničemnost, bolest i touhu. Poukazuje na temnější stránky naší lidské duše. Lidskou primitivnost a zároveň i to, co je na člověku nejhorší. Tento cyklus vytvořil na základě toho, že ohluchl.

CARLOS IV. S RODINOU
Obraz nepůsobí diplomaticky. Někteří tvrdí, že je to satira, která zesměšňuje královskou rodinu. Ukazuje jaká šlechta vlastně je. Převládá zde ješitnost a průměrnost portrétovaných postav. Marie Luisa stojící uprostřed obrazu působí domýšlivě a nevypadá zrovna ideálně, tak jak by se na královnu hodilo. Král je v postoji, který na mě působí namyšleně, vyloženě pózuje a na obraze se tváří jako velký hrdina, ale ve skutečnosti je to spíš takový bačkora. Na obraze je vyobrazen tehdy budoucí král Ferdinand VII., který vyloženě touží po vládě. NA obraze je celkem 14 postav. Zajímavostí je, že ne všechny koukají z plátna, ale jedna má otočenou hlavu k zadní stěně. Mezi 14 postavami se nachází i sám autor. Je ve stinné levé části obrazu. Pozadí je opět jen naznačené. Jsou tam dva obrazy, ten vlevo můžeme jen těžko rozpoznat, pravý je už o trochu jasnější. Postavy jsou jakoby nasvícené reflektorem. "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ