"10. A MOTIVACE K UČENÍ

Čáp: Zájem o učení = souhrnné označení žákovy motivace ve vztahu k učení; je to motivace složitá, působí v ní větší počet, citů, hodnotových orientací, dílčích motivačních momentů, a to v kombinacích, které jsou odlišné interindividuálně (při srovnání různých jednotlivců) a tak intraindividuálně (při srovnání různých období v průběhu života téhož jedince).


MOTIVACE K UČENÍ

Vnitřní – dílčí motivy spjaté přímo s příslušným předmětem nebo činností, které se žák učí. Je to především:
• poznávací potřeba, zvídavost
• potřeba činnosti, funkční libost (radost ze samotného vykonávání činnost)
• uspokojení z toho, e jsem se něčemu naučil, že jsem si osvojil dovednost
• uspokojení ze společné činnosti, ze sociální komunikace a interakce při učení
Vnější – zahrnuje momenty, které jsou spjaty s příslušnou učební činností a jejím předmětem jen zprostředkovaně: zvláště je to odměna, pochvala, prestiž, trest, donucení. Vnější motivace k dosažení dlouhodobých výsledků v učení a ke zformování zralé osobnosti. Důležitý je především individuální přístup k žákům v působení ne jejich motivaci. Složky výkonové motivace – naděje na úspěch X strach z neúspěchu. Bylo zjištěno, že mezi špatně prospívajícími žáky převažují ti, jejichž činnost je dezorganizována strachem z neúspěchu, kdežto mezi žáky s dobrým prospěchem převažuje naděje na úspěch. Negativní složky motivace pravděpodobně sílí u dětí citově deprimovaných, dlouhodobě prožívajících záporný emoční postoj druhých lidí a vyrůstajících pod vlivem výchovy s množstvím přísných trestů. Vnější pobídky ovlivňující motivaci k učení:
• novost situace, předmětu nebo činnosti – názorné prezentování učiva, žák může projevit zvídavost
• činnost žáka a uspokojení z ní – žák má mít možnost vlastní výraznější aktivity (kreslení, psaní, práce v dílně, v laboratoři, hry)
• úspěch v činnosti – je dokladem toho, že žák překonal překážky a obtíže; úspěch zvyšuje sebevědomí, sebehodnocení, žákovu jistotu, jeho koncepci já
• sociální momenty – silně působí zejména pozitivní soci-ální hodnocení předmětu a činnosti, sociální hodnocení žákova úspěchu v učebních činnostech, společná činnost
• souvislost nového předmětu s předchozími činnostmi, zkušenostmi a zájmy žáka
• souvislost předmětu s životními perspektivami
Motivace k určitému oboru se snáze formuje, když mladý člověk má před očima živý model příklad člověka, který je představitelem tohoto oboru a zároveň je žákovi sympatický, je možné se s ním identifikovat.
Dvě důležitá stádia motivace k učení:
1. počáteční motivace k učení – vzniká zpravidla snadno, stačí novost situace a její vnější znaky. Obtížnější je však další vývoj, prohloubení motivace.
2. diferencovaná, hlubší a trvalejší motivace – podporuje ji všech šest výše uvedených činitelů, zvláště však záleží na vlastní žákově činnosti a jejich společenských podmínkách. Upevněný, trvalý zájem je důležitý pro formování zralé osobnosti, pro překonání lability, pocitů životní prázdnoty a nespokojenosti.
Na motivaci v učení působí rušivě již samo nasycení: nadměrné zabývání se stejnou učební činností,jediným předmětem, bez přestávek a bez vystřídání jinými předměty a činnostmi. Dále zde působí velké a opakované žákovy neúspěchy. Rušivě mohou působit nedostatky v osobních vztazích a v emočním klimatu, nedostatky v metodě vyučování a ve způsobu výchovy."