"Mor
Camus Albert
Díla francouzského spisovatele Alberta Camuse (1913 – 1960), nositele Nobelovy Ceny za literaturu, bývají označována jako díla existencialismu, tedy literárního směru, který se svojí úvahovostí přibližuje spíše esejím, často se jedná o beletrizaci filozofických tezí. Postavy existenciálních románů se cítí nedobrovolně vrženi do své současné situace, cítí se odcizeni okolnímu světu, se kterým si nerozumí. Smyslem jejich života je odpoutání se od druhých a hledání vlastní existence.
Román Mor z roku 1947 je postavený především na lidském egoismu a lhostejnosti, čímž se řadí mezi přední světová díla existencialismu.
Příběh je situován do alžírského města Oranu v čtyřicátých letech dvacátého století, kdy neočekávaná situace ochromí běžný a líný chod života jeho obyvatel.
Hned na začátku se seznamujeme s doktorem Rieux, který je překvapen náhlým přemnožením krys a jejich postupným hynutím. Poté, co je problém s mrtvými krysami vyřešen jejich odvozem za městské hradby a život se pomalu vrací do zaběhaných kolejí, stane se něco neočekávaného. Doktor Rieux je volán k pacientům s příznaky morového onemocnění. V Oranu umírá první člověk. Rieux se snaží o izolaci města, ale návrh je přijat, teprve když během jednoho týdne převýší počet obětí 900 lidí. Zřizují se provizorní nemocnice, infikovaní lidé musejí absolvovat několik týdnů izolace, vytvářejí se skupinky těch, kteří mají své blízké za hradbami a touží se k nim dostat. Za tohoto stavu se různě vyvíjejí jednotlivé postavy románu. Rieux vidí a chápe celou situaci jako lékař, snaží se nemocným pomoci nebo jim alespoň ulevit, soucítí s nimi. Také Tarrou, doktorův přítel se s plným nasazením přidává na pomoc, přestože ve městě pouze “uvízl”. Tarrou je sečtělý člověk, který tuto událost bere jako další životní zkušenost. Zároveň představuje jednu z posledních obětí epidemie. Jinak je na tom mladý novinář Rambert. Ten má nejprve jako jeden ze zástupců novinářské profese z katastrofy radost, teprve později mu dochází plný dosah celé situace a zoufale se snaží dostat z Oranu ke své přítelkyni. Když se však jednou dostane k zoufalému poslednímu boji malého chlapce se smrtelnou nemocí, uvědomuje si, že by mohl být prospěšný i jinak než neustálou a marnou snahou o útěk. Na zcela opačné straně stojí dříve nevýrazný a lehce přehlédnutelný Cottar, který naopak z moru těží prodejem potřebného proviantu a přeje si, aby nikdy neskončil.
Po deseti měsících však mor začíná pomalu ustupovat stejně nečekaně, jako se objevil. Den po dni počet obětí klesá, až konečně mohou být brány města otevřeny. Lidé se shledávají se svými blízkými, radují se, oslavují a pomalu zapomínají na uplynulou hrůzu.
Celý román je koncipovaný spíše jako kronika – tedy jako záznam činů a událostí, které vypravěč viděl a kterých se eventuelně mohl zúčastnit. Sám vypravěč přitom zůstává skryt, nechává obyvatele jednat a mluvit, aniž by je přitom soudil. Čtenář se může pouze domnívat, že je jím doktor Rieux.
Epidemie moru zde nabývá symbolických rozměrů, je v podstatě alegorií ilustrující projevy zla na zemi a dovolující ukázat lidi takové, jací jsou: ať schopny nejhoršího či nejlepšího, vždy zodpovědné za své činy. Nejenom obyvatelé Oranu, ale kterýkoli člověk v sobě může nosit virus moru, symbol morální nemoci, kterou lze nazývat egoismus či lhostejnost.
Zároveň tento příběh moru může představovat obraz války nebo jednoduše cokoli, co zásadním způsobem ohrožuje humanitní a etické principy člověka."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ