"1 Historietrestu smrti
Na základě archeologických nálezů jeskynních maleb na Sicílii, kde jsou na stěně vyobrazeny postavy stojící kolem člověka svázaného tak, aby se škrtil kdykoliv se pokusí napřímit, můžeme tvrdit, že trestání smrtí je známo od počátků lidských společenství.
Za první písemnou památku, zmiňující trestání smrtí je považován Chammurapiho zákoník, jenž je známý tvrzením „oko za oko“. Tento babylonský zákoník byl vydaný králem Chammurapim přibližně v roce 1686 př.n.l. Jedním z Chammurapiho zákonů je například zákon: „Jestliže šenkýřka, v jejímž domě se scházeli zločinci, tyto zločince nezadržela a do paláce nepředvedla, bude tato šenkýřka usmrcena.“
„Ve středověku uplatňovaly všechny evropské země hrdelní tresty za širokou škálu zločinů, kacířstvím či čarodějnictvím počínaje, vlastizradou či vraždou konče. Velký vliv na používání trestu smrti ve středověku měla bezpochyby katolická církev, která díky svému manuálu o rozpoznávání praktik čarodějnictví, knize MalleusMaleficarum (Kladivo na čarodějnice) z roku 1486, rozpoutala v Evropě
hon, na jehož konci bylo dle střízlivých údajů 200 000 upálených, přičemž některé odhady hovoří o číslech v řádech vyšších.“ „V roce 1723 byl ve Velké Británii přijat tzv. Black Act (Černý zákon), který trestal smrtí například i to, když seněkdo objevil na ulici se zašpiněným obličejem.“
Dle Šplíchalové se začal odpor vůči trestu smrti projevovat v 18. století. Ve svých spisech jej kritizovali Voltaire, Montesquieu a Beccaria. Filozofie osvícenství přicházela s myšlenkou humanizace trestu a trestání. Významným krokem bylo dílo italského filozofa CesaraBeccarii, který ve svém díle „O zločinech a trestech“ popírá právo státu na vyneseníabsolutního trestu a tvrdí, že smyslem trestu je ochránit společnost, nikoliv působit pachateli utrpení.
Výrazný zlom ve vývoji trestu smrti nastal po druhé světové válce, předevšímpo vznikuOSN a dohod o lidských právech. Přistoupením k jednotlivým dohodám o lidských právech členské státy omezovaly, případně úplně rušily trest smrti. Evropa tak nastoupila cestu odmítání či rušení trestu smrti.
Vroce 1990byl dle Šplíchalové v ČSFR trest smrti zrušen a nahrazen odnětím svobody v rozmezí 15 – 25 let, popřípadě doživotním trestem. Zrušení trestu smrti tímto zákonem je v souladu s článkem 6 (odst. 3) Listiny základních práv a svobod, která absolutní trest výslovně zakazuje. Česká a slovenská federativní republika se tak připojila ke čtyřiceti státům, které odstranily tento způsob trestu."

Součástí práce jsou grafy a mapa o rozsahu cca 2,5 strany.