"U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Coelho Paulo
U řeky Piedra jsem usedla a plakala je příběhem o lásce a víře a jejich hledání. Odehrává se během šesti prosincových dní roku 1993. Hlavní hrdinka Pilar pochází z malého města Sorie, kde vyrostla společně se svým přítelem z dětství. Ten pak odešel do světa, Pilar se přestěhovala do Zaragozy, kde studuje a se svým dávným přítelem si napsali pár dopisů. Vše se změní, když po jedenácti letech od jejich rozloučení od něj dostává pozvánku do Madridu, kde má přednášku. Ze zvědavosti se za ním rozjede a tím se změní celý její život. Zjišťuje, že její přítel během cest nalezl svou víru, věří v Pannu Marii – tedy že Bůh má ženskou tvář a je současně Otcem i Matkou. Pilar je zmatená ze všech těchto poznání a nejvíc ji zasáhne vyznání lásky, které od něj uslyší. Vlastní lásce k němu se brání, i když si dobře vzpomíná, že spolu dětskou lásku vlastně prožili. „Vím, že láska je jako hráz: necháme v ní skulinku a voda pomaloučku rozruší její stěny. Jednoho dne se protrhne a příval vody pak už nikdo nezastaví. Když se hráz protrhne, láska vše zaplaví. Co pak sejde na tom, jestli je něco možné, nebo nemožné, co sejde na tom, zda si milovanou osobu dovedeme udržet, či ne? Milovat znamená ztratit kontrolu. Ne, něco takového nesmím připustit za žádnou cenu.“ Přesto se rozhodne s ním odjet do Bilbaa, kde se koná další jeho přednáška. Nakonec se Pilar již nebrání lásce a přizná si, že je do něj také zamilovaná. On ji zasvětí do víry, vypráví ji řadu příběhů, účastní se obřadů a společného modlení. Všechny tyto nové poznatky Pilar přivedou na novou cestu, cestu poznání a nalezení víry, a ve chvíli, kdy se cítí nejsilnější, zjistí, že její milovaný je stále ještě v semináři a vlastně tato cesta má být rozhodnutím mezi ní a kariérou kněze. Navíc se dovídá, že jako knězi se mu zjevuje Panna Marie a pomáhá mu činit zázraky. Vnitřně zraněná a zmatená Pilar chce o něj bojovat, chce aby žili spolu, byli šťastni, vždyť se přece milují. Chtějí odjet společně zpět do Zaragozy a těsně předtím se on vydává do hor, kde dochází ke konečnému vnitřnímu boji. Cestou se zastaví v klášteře u Piedry, kam chodili jako děti. Zde se jí přizná ke svému rozhodnutí – při modlení před odjezdem žádal, ať ho Velká Matka zbaví daru zázraku výměnou za šťastný život s Pilar. Ta je z toho v šoku, o tomto vlastně snila, ale nedokáže žít s pocitem viny a s představou, že kvůli ní se on vzdal svých schopností a víry. Utíká a útočiště nachází v klášteře u Piedry. Stará žena, která se jí zde ujme, ji poradí, ať svůj příběh a bolest sepíše na papír. „Napište všechno, co cítíte. Nedržte to v sobě, svěřte to papíru a potom to zahodíte. Podle legendy je voda řeky Piedra tak studená, že všechno, co do ní spadne – listy, hmyz, ptačí pera – se promění v kámen. Možná by stálo za to zahodit do ní i utrpení.“ Pilar tedy tři dny nepřetržitě píše jejich příběh. Když už je u konce, najde ji on, vypráví o svém strachu o ní a hledání. Pilar ho nechá přečíst si zapsané vyprávění. Nakonec dokáží být opět spolu, jejich společná budoucnost se opět otevírá a vlastně každý toho druhého přivedl na správnou cestu a vzájemně se zachránili."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ