"Obyčejný život
Čapek Karel
Pensionovaný železniční úředník cítí, že se blíží konec jeho života, a rozhodne se proto napsat svůj životopis. Dětství prožil v otcově truhlářské dílně. Vždy byl hodným, tichým chlapcem, spolužáky přezíraným, proto se snaží vyniknout prací a pílí. V osmi letech prožívá první lásku k cikáněti, jež mu však brzy zmizí. Na gymnáziu má přítele, který přes všechno jeho úsilí zcela propadl malomyslnosti a oběsil se. Po maturitě jde na filosofii a v Praze, která ho ohromila, vede bohémský život. Básní, hýří, až konečně zanechá studií a uchytí se na dráze jako aspirant. Žení se s přednostovou dcerou, spoří, je vzorným úředníkem, za válečné zásluhy ho po válce povolá do svých služeb ministerstvo. Jeho reformnímu úsilí se tam však nedaří, po čase proto odchází na odpočinek. – Příběh až potud věru všechní.
V úředníkovi se ale počne ozývat vnitřní hlas úplně jiný, svědectví člověka výbojného. Život našeho hrdiny nebyl jen idylkou. Měl nezřízenou ctižádostivost, pracnou touhu vyniknout i přes nedostatek odvahy. Sňatek uzavřel hlavně pro své zabezpečení. Na ministerstvu šplhá co nejvýše, mlčí k nepořádkům, aby měl lidi v hrsti, a své předčasné pensionování chápe jako nespravedlivou porážku.
Tu se ozývá třetí hlas, hlas úzkostlivého hypochondra. Maminka ho vychovala v nesmělosti, nemoc zmnožila obavy o život a žena jeho hypochondrii dovršila svou úzkostlivostí.
V hlubinách duše se ozývají i hlasy, jež vždy pečlivě a úzkostlivě potlačoval, o nichž nikdo neví. Je to jeho pudová, temná osobnost, kterou si uvědomuje jako zkázu a sebezničení. Jeho poměr k dívkám nikdy nebyl čistý, pohrával si s korupcí, příteli vzal náboženskou víru a tím i život. Jiný vnitřní hlas zohledňuje jeho romantickou snivost; a konečně je tu člověk hrdinný, který za války vystoupil ze své samoty a prožil v kamarádství chvíle odříkání a skromnosti.
Život není jednolitý. Člověk v sobě soustředí zástup jakýchsi nesourodých bytostí, z nichž jedna má na chvíli vždy před ostatními navrch. Jako by člověk byl průměrem všech svých předků. Proto lidé mají mnoho stejného, v každém druhém vidíme kus sama sebe, všichni jsou našimi bližními."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ