"Povídky z jedné i z druhé kapsy
Čapek Karel
Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století se těšily mezi publicistickými žánry mimořádné oblibě takzvané soudničky. Jejich psaní se mimo jiného věnovali Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass či Karel Poláček. K nejzdařilejším patří právě Čapkovy Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy.
I na těchto kratších prozaických útvarech, jejichž děj se vždy týká nějakého zajímavého kriminálního případu nebo nezvyklé události často až magického rázu, lze vysledovat Ćapkův cit pro drobnokresbu. Všímá si podrobností a zajímavých detailů a okolností v životech zdánlivě obyčejných lidí, kteří však většinou skrývají neobyčejné záliby či životní zkušenosti.
Popis vybraných povídek:
Šlépěje
Příběh s tajemným nádechem popisuje zvláštní událost – vášnivý šachista pan Rybka se jednoho večera vracel domů a ve sněhu našel stopy. Překvapivě zjistil, že vedou k vrátkům, dál ale nepokračují. Jak je to možné? Podivný návštěvník snad vzlétl? Pan Rybka zvláštní případ ohlásil na policii. Policista situaci obhlédl, ale zároveň se vymluvil, že má k řešení daleko důležitější věci.
Ukradený kaktus
Hlavní hrdina je vášnivým pěstitelem kaktusů. Rozhodne se ze své rozsáhlé sbírky udělat výstavu a pochlubit se tak širší veřejnosti. Bohužel se mu však ze skleníku začaly některé kousky ztrácet. Jeho zahradník však vymyslí chytrou lest. V novinách nechají otisknout článek o tom, že některé kaktusy jsou nakaženy neznámou nemocí. Lidé s nimi mají zajít do jistého skleníku. Takto lehce zloděje odhalil. Kradl vždy v převlečení za ženu. Samozřejmě i on byl vášnivý kaktusář, proto spolu oba začali brzy spolupracovat. V závěru se dozvídáme dovětek. Zahradník, který celý příběh vypravuje, nám sdělí, že zloděj pan Ráček údajně zahynul kdesi za oceánem při „lovu“ velmi vzácného kaktusu. Byla to však posvátná rostlina jakýchsi indiánů a zemřel tedy pro kaktusáře příznačnou smrtí napíchnutý na kaktusu.
Příběh o kasaři a žháři
Tato povídka nám připomíná dva úsměvné kriminální příběhy, svědčící o nedbalosti i důmyslnosti. Hrdinou první části je kasařská legenda, starý zloděj Balabán. Když páčí svou poslední kasu, zjistíme, že i mistr tesař se někdy utne. Odloží si totiž vedle své zuby a podle jejich otisku v prachu ho usvědčí. Dozvíme se taky zajímavou podrobnost. Balabán byl typický tím, že nedělal rituál pro kasaře obvyklý - kasaři si prý po vypáčení káči vedle kasy uleví. Druhá vzpomínka se týká případu žhářství. Jistému sedlákovi shořela chalupa, ačkoliv byl doma a do domu tedy nemohl vniknout žhář. Ve skutečnosti to bylo tak, že jeho učedník ze zášti upevnil už asi před půl rokem na trám lupu a dokonce si spočítal, že právě v tento den bude svítit slunce určitým úhlem a seno zapálí.
Historie dirigenta Kaliny
Dirigent Kalina působil chvíli v Liverpoolu. Neuměl však vůbec anglicky. Přesto jednou při procházce vyslechl podezřelý rozhovor. Intuitivně, ačkoliv slovům vůbec nerozuměl, vycítil, že jde o zločin, zřejmě vraždu. Druhý den skutečně o vraždě píšou v novinách.
Čintamani a ptáci
Pan doktor Vitásek rád obcházel bazary a starožitnictví, protože rád sbíral staré věci, obzvláště drahé koberce. Často navštěvoval paní Severýnovou, která s koberci obchodovala. Neodmyslitelně k ní patřil její pes, fenka Amina. Měla svůj pelíšek na starém zmuchlaném hadru. Pan Vitásek s překvapením zjistil, že jde o starý cenný koberec se vzorem „Čintamani a ptáci“ Vitásek se marně snaží koberec odkoupit. Poté se rozhodne pro riskantní tah a vloupá se pro něj. Leží však na něm Amina a nehodlá se pelíšku vzdát. Pan Vitásek nemá to srdce ji zabít a odchází tedy z tajného lupu s nepořízenou.
Případ s dítětem
Mladé mamince se ztratilo miminko i s kočárkem. Policie je téměř bezradná, je těžké najít tak malé dítě podle popisu, když všechny vypadají téměř stejně. Nakonec však dostali chytrý nápad, ke kterému je inspirovala fenka jednoho z nich, pyšně předvádějící svá štěňátka. Policisté chodili městem a vychvalovali matkám jejich děti. Ta, která se bránila tomu, aby policista dítě prohlížel, byla zlodějka. Ženu skutečně našli, o vlastní dítě přišla, ale potřebovala nějaké ukázat proto, aby dostávala od jeho otce dál alimenty.
Příběh sňatkového podvodníka
Humorný příběh popisuje známého recidivistu a sňatkového podvodníka Plichtu. Je na něj nasazen kriminalista Holub. Plichtu skutečně dostane na pět měsíců do vězení. Po propuštění však z žen tahá podvodník peníze dál. Při jednom podobném balamutění na něj narazí Holub ve vlaku. Chtěl ho předat policii, ale Plichta chtěl jet s ním. Dá se říct, že se téměř spřátelili. Holub ho na chvilku nechal v hospodě, protože potřeboval ještě něco zařídit. Plichta se neudržel a pokoušel se oklamat další ženu. Tvrdě ale narazil. Holub mu dokázal, že jde o známou sňatkovou podvodnici"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ