1.	Příchod do rodiny

1.1.	Způsob sdělení rodičům lékaři

1.2.	Oznámení ostatním lidem rodiči

2.	Co je to Downův syndrom (DS)?

3.	Příčiny DS

4.	Anatomické a fyziologické změny u dětí s DS

5.	Novorozenecký a batolecí věk

6.	Předškolní věk

7.	Školní věk

8.	Pracovní uplatnění

9.

Volný čas

10.	Rehabilitační a výukové metody

11.	Výživa dětí s DS

12.	Doporučená zdravotní péče o děti s DS - (dle České pediatrické komory z 16. června 2000)

"Způsob sdělení rodičům lékaři
Většinou se všichni rodiče velice těší na příchod nového a samozřejmě zdravého člena rodiny a o to větší je pak šok z oznámení lékaře, že s jejich miminkem není něco v pořádku. Po sdělení podezření, že děťátko má Downův syndrom (DS), pak rodiče čeká nejdelší týden v jejich životě, než lékaři stanoví konečnou diagnózu. Někteří rodiče rezignují, jiní naopak vyvinou co největší aktivitu ve shánění informací o postižení. Pak přijde den, kdy lékař vysloví závěr. Ideální by bylo, kdyby už informace o pouhém podezření byla sdělena rodičům oběma najednou a v soukromí. Všechny tyto informace by měl sdělovat člověk, který se v daném problému vyzná a rodičům podá realisticky pozitivní obraz lidí s DS. Po potvrzení diagnózy by měl být k dispozici rodičům psycholog a sociální pracovník, který rodičům nabídne pomoc při zajišťování různých dávek, pomůcek a popř.asistenta.
Bohužel, v našich zařízeních se tak leckde neděje, naprosto běžnou praxí je sdělení pouze mamince a to i v přítomnosti cizích osob (i zdravotní sestra v tomto ohledu může působit velice rušivě), lékaři mají malé znalosti o sociálním vývoji lidí s DS a většinou v první řadě doporučují rodičům umístění dítěte do sociálního ústavu. Po propuštění z porodnice si musí rodiče sami zjišťovat na co všechno mají nárok ze sociální oblasti a co je horší, jaká doplňková vyšetření a další metody rozvoje pro jejich dítě existují. Není divu, že při takovýchto podmínkách někteří rodiče tak velký stres nevydrží a buď umisťují dítě do ústavu, nebo se rozvádějí (až 67% manželství). Naštěstí existují rodičovské skupiny, kde rodiče mohou načerpat nové vědomosti a navzájem si sdělují nové zkušenosti v péči o děti a zároveň zjišťují, že se svými problémy nejsou sami.

Oznámení ostatním lidem rodiči
S oznámením, že sourozenec má DS, bychom neměli dlouho otálet. Kdykoli se může v okolí najít nějaký „dobrák“ a učinit to za nás, což je pro starší sourozence velice traumatizující. Při tomto sdělení bychom nikdy neměli používat slovo „nemocný“, protože nemoc je něco co se dá vyléčit, ale slovo „postižený“. Dětem bychom měli v klidu odpovědět na všechny jejich otázky a dále je podporovat v tom, aby se nebály ptát a připravit je na případné negativní reakce okolí.
Ostatním lidem je dobré odpovídat na otázky klidně a věcně. Existují lidé, kteří se ptají jenom proto aby rodičům ublížili, ale naprostá většina se ptá z důvodu skutečného zájmu o věc."