"Pro svou interpretační esej jsem si vybrala knížku z konce 20. století:
CARROLL, Jonathan. Země smíchu. Svazek 4. Návrat: Brno, 1993. 278 s. ISBN 80-85432-93-5.
Knížka mě zaujala svým přebalem, hlavně po grafické stránce – letící (podle mého názoru) dinosaurus s přivázaným psem nad barevným městem a tomu všemu dominuje růžový nápis ZEMĚ SMÍCHU.
Sednu si a začnu číst, zpočátku nic moc, nicméně už na další straně příběh získává jiné obrátky a vydává se poměrně zvláštním směrem. Už během první kapitoly mě napadlo, že vše bude nakonec jiné, než se na první pohled zdá. Jako kdyby něco na mě z textu až křičelo. Po té jsem se snažila každou novou tvář, která se v díle objevila, prokouknout a prozkoumat. Jednu po druhé jsem podezřívala, že by mohla něco provést. Na druhou stranu jsem neměla absolutně žádné tušení co. Autor Jonathan Carroll, dle mě, vše podává nevšedním způsobem.
A o čem kniha vlastně je? Tom, učitel angličtiny v Connecticutu, se z jistých osobních důvodů rozhodne napsat životopis svého oblíbeného spisovatele Marshalla France. Vydá se tedy na cestu do Galenu, do rodného města jeho oblíbence. V Galenu zažije spoustu neobvyklých zážitků a dozví se opravdu nečekané věci. Největší otázkou první poloviny knihy je zdali mu vůbec dcera Marshalla France dovolí otcův životopis napsat…
Napadá mě otázka, jestli je dílo sepsáno podle nějaké skutečné události. Samozřejmě životopisů bylo vytvořeno hodně, ale byl o životopisci napsán ještě jiný tak nezvyklý příběh o tom, co prožíval a na co myslel v době tvorby? Autor knihy Země smíchu přejímá jiné názvy knih, například Hobit, nebo Lev, Čarodějnice a skříň. Snaží se tedy spisovatel na něco odkazovat? Či někoho provokovat? Nebo pouze nebyl dostatečně kreativní, aby vymyslel své vlastní názvy pro knížky, které napsal oblíbenec hlavního hrdiny?
Během čtení jsem objevila zajímavé pasáže a největší zvláštností bylo, že celá první polovina kniha se točí kolem životopisu Marshalla France – dovolí to jeho dcera? Hrdina se sám sebe ptá, zdali má na to, aby takové dílo napsal. Nebo jestli by nebylo přece jen správné vrátit se zpět domů a dál učit. Najednou však autor od tohoto tématu téměř upustí, resp. stává se jen okrajovým tématem. Do popředí vystupuje nové, které ale velmi úzce souvisí právě s životopisem. Hlavní hrdina jakoby se natolik vžil do svého favorita, že se stává vlastně jím – snaží se vidět jako on, přemýšlet jako on a legenda, známá pod jménem Marshall France znovu ožívá. Navíc v jeho rodném městečku se začínají dít podivné věci, např. se objevují mluvící psi. Téma druhé poloviny bych pojmenovala „Zjištění“ - kdo vlastně Marshall France byl a čeho všeho byl schopen.
V některých pasážích mi vše připomíná pohádku, hlavně svou nadpřirozeností, jindy detektivku proslulém soukromého očka. Objevují se tu prvky thrilleru i fantasy. Thrilleru především v epilogu, což mě napadá otázka, proč je dílo uváděno jako thriller?
Po dočtení knihy jsem dlouho o příběhu přemýšlela – celý rychle vygradoval až na samý vrchol a ještě rychleji a velmi nečekaně skončil. Dílo bych osobně definovala pouze jedním slovem. Pozoruhodné."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ