"Autorka knihy (Isabelle Caro) je (vlastně už byla) doslova ukázkovým příkladem dívky, která anorexií trpěla od dětství. Spouštěcím mechanismem byla s největší pravděpodobností až opičí láska její matky, která nechtěně poznamenala celý Isabellin strastiplný život.

Autorčina překvapivá, ale o to upřímnější zpověď nevynechává nic důležitého a autorka se v ní přiznává i k věcem, které bývají většinou tabu. Anorexie může být varováním pro všechny dívky ve své zpovědi, určené zejména pro rodiče, blízké i postižené dívky, nevynechává nic důležitého.

Touto knihou chtěla Isabelle přispět k šíření osvěty a pomoci v boji proti anorexii, která ji nakonec stála život.

I přes veškerou svou vůli žít a i přesto, že si Isabelle po mnoha letech problémy přiznala, pojmenovala a chtěla je řešit, byly následky její nemoci fatální. Zemřela 17. listopadu 2010. Až do své smrti se věnovala šíření osvěty a snažila se pomáhat v boji proti anorexii, která ji nakonec stála život. Isabelle nebyla jedinou obětí, kterou si nemoc vyžádala. Její matka spáchala po necelých dvou měsících po Isabellině smrti sebevraždu.

Aby v knize autoři uchovali autenticitu svědectví, ale aby zároveň někomu neublížili, až budou odhalovat intimní detaily, rozhodli se změnit jména jednajících osob, stejně jako názvy většiny citovaných míst. Některá místa autoři spojili do jediného. Řadu událostí ze života Isabelle Caro autoři ostatně museli přeskočit, aby usnadnili vyprávění.*

* Při tvorbě obsahu byly využité informace z redakční poznámky, poděkování, apod."