"Ilja Volžanin
Čelakovský František Ladislav
Bohatá vdova Marfa Andrejevna marně doma čeká na svého jediného syna Iljušku. Pokouší se ho hledat, vyptává se lidí, ale nikdo o něm nic neví. Není po něm ani stopy, jen na břehu řeky Volhy se najdou jeho šaty. Volha ho k sobě nalákala, protože nemá žádného syna, ale jen dcery - vlny - a proto k sobě vábí mladíky.
Ilja se octne v podvodním paláci. Volha ho zde zahrnuje nepředstavitelným bohatstvím a přepychem. Žije si uprostřed pohodlí a blahobytu a svou hrou ho baví samy Volžiny dcery, vlny. Když ale doroste do mládeneckých let, začne se mu stýskat po matce. Také by rád vykonal nějaké hrdinské skutky, ale Volha o tom nechce ani slyšet.
Mnoha hrozbami a výhružkami si však nakonec přece jen na nevlastní matce Volze vynutí propuštění. Na rozloučenou od ní dostane koně hrušáka, nádherné brnění, velice ostrý a pevný meč a svazek šípů. Volha se s ním místo stesku rozloučí s jízlivým chechtotem. Ilja ihned spěchá do rodného města, aby se po letech opět setkal s matkou.
Když po dlouhé a strastiplné pouti dorazí do města, najde je v rozvalinách. Během jeho pobytu ve Volžině paláci přitáhli do země Tataři a celý kraj vyplenili a povraždili. Ilja se proto vydává k ruskému vojsku, které právě bojuje s Tatary. Pobije dva tisíce Tatarů a dokonce se mu podaří zabít Bajadura, zetě tatarského cara Ugadaje.
Bajadur však ještě stačí zabít Iljova koně a v té chvíli se všechny Volžiny dary promění v písek a ryby. Tataři Ilju snadno zajmou a uvrhnou do vězení. Přemlouvají ho, aby přestoupil k tatarské víře a mučí ho. Ilja se modlí a bůh jeho modlitby konečně vyslyší - sešle do žaláře blesk a Ilju osvobodí z pout. Tomu se podaří utéci a na koni, kterého ukradl Ugadajovi, odjede do polí. Tam seskočí z koně, modlí se k Bohu a děkuje mu za záchranu života."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ