"Ohlas písní českých
Čelakovský František Ladislav
Brzy po uveřejnění své knihy Ohlas písní ruských (1829) se František Ladislav Čelakovský rozhodl pracovat na podobné látce, která by ale vznikla na základě české lidové poezie. Již v roce 1830 uveřejnil mnoho ukázek z připravované knihy v Časopisu Českého muzea. Jako celek ale tato kniha vyšla (spolu se známou předmluvou, ve které autor vysvětluje rozdíl mezi duchem ruského a českého básnictví) až v roce 1839. Dílo je věnováno obrozeneckým sběratelům písní Kamarýtovi a Chmelenskému.
Zatímco v Ohlasu písní ruských je hlavní důraz kladen na epiku, Ohlas písní českých má především lyrický ráz. Z epických skladeb jsou významné hlavně historické básně, jako je báseň o Prokopu Holém nebo první umělá česká balada, Toman a lesní panna. Ve druhém případě se jedná o báseň goetheovského typu, která v sobě snoubí lásku i vášeň a temnotu. Démonická síla milostné vášně se ukazuje společně s lesem jako romantickým místem. Toman jede během magické svatojánské noci za svou milou. Jeho sestra ho varuje, aby nejezdil doubravou, Toman přesto rychle ujíždí, po příjezdu k milence zjišťuje, že ta právě slaví zásnubní hostinu s někým jiným. Zrazený Toman se vrací nebezpečnou cestou přes doubravu zpět, padne do moci lesní panny a zřítí se do hluboké propasti. Sestra může jen zaplakat nad smrtí svého bratra. Autor využil prostředků lidové epiky, z motivů lidové báje sem přechází například trojí opakování děje, motivy nočního lesa, tajemné divoženky nebo užití lidových rčení, pořekadel a mouder.
Básně sbírky jsou rozděleny do několika skupin. První skupinu tvoří básně rozpravné, druhou písně elegické, třetí písně naivní, žertovné a satirické (ty by podle autora měly tvořit jádro sbírky), čtvrtou částí jsou jen písně a pátou popěvky.
Převládají hravé drobné skladbičky, rozmarné a ironizující. Nesou výrazné znaky původní české lidové písně, zároveň v sobě mají kus životní moudrosti a ukazují vyzrálý názor na svět. Musíme také ocenit autorovu výrazovou čistotu a celkové vyznění poetiky jeho tvorby.
Pokud bychom chtěli porovnat sbírku Ohlas písní ruských z roku 1829 se sbírkou Ohlas písní českých, která vyšla o deset let později, můžeme obě knihy přirovnat k přírodě země, kterou reprezentují. Ohlas písní ruských je jednoznačně monumentální, často se nám zdá až přemrštěný a přehnaný, stejně jako je ruská příroda vyhnaná do extrémů. Zato Ohlas písní českých nám připomíná mírnou českou krajinu, bez výkyvů, vyrovnanou.
Zatímco v Ohlasu písní českých je kladen důraz na lyriku, Ohlas písní ruských má převážně epický charakter."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ