"Již od pradávna je budoucnost člověka odkázána na to, že jedinec byl součástí společenství a soudržnost druhu byla nutností k přežití. Sociální stát tak můžeme chápat jako nějakou historickou kontinuitu. V rámci tlupy se silní dokázali postarat o obživu, obydlí a v neposlední řadě také o staré, nemocné či děti. Jedinec měl jen velmi malou šanci na přežití a již tak drsný život byl opravdu jen denním bojem o přežití. Tuto podobnost můžeme pozorovat i dnes. Ve světě, který stojí na rozcestí. Před cestou odvěké solidarity či solitérství zejména nadnárodních korporací, které odmítají nést svůj podíl na financování států. Myslím si, že pokud by byl sociální stát neustále nabouráván špatným financováním, může se situace ve společnosti zvrhnout i do takových konců, které vidíme v sociálně nepokojných oblastech našeho světa. Hořící ghetta, uplatnění síly zbraní apod.

Ve své práci jsem si vzala za cíl poukázat na dvou aktuálních příkladech z našeho běžného života jakým způsobem je podkopáváno financování sociálního státu a rozevírání sociálních nůžek za přímé podpory veřejné správy tedy státu.

I v minulých stoletích budil značný technický pokrok nevoli u pracujících. Nahrazení lidské práce stroji přijímali lidé vždy s obavami. Nižší celosvětová populace, další průmyslový rozvoj, rozvoj služeb, téměř žádná globální mobilita přesunu firem, dvě světové války mající za vliv snížení mužské populace a opětovnou obnovu zemí však stále poskytoval dostatek pracovních příležitostí pro takto postižené zejména dělnické profese.
V současném světě však cílená eliminace pracovní síly má přímo fatální důsledky. Na to, že celé výrobní procesy jsou přesouvány v rámci globálního světa do jeho různých konců jsme si už „zvykli“. Stále jsme však měli některá pracovní místa za jistá a více či méně nemobilní. Jako třeba oblast služeb či obchodu. Těžko můžeme přenést kadeřnictví do Číny za levnou pracovní silou a očekávat nápor evropských zákaznic. Bohužel tam, kde končí naše představivost, začíná fantazie nadnárodních podniků. Na příkladu, který chci tedy popisovat, uvidíme, že nám není nijak vzdálený a odehrává se přímo před našimi zraky.
Před několika málo roky vstoupily do našeho života nejrůznější hypermarkety. Byly motivovány různými daňovými úlevami a nákupem lukrativních městských pozemků často v jejich samotném centru. Tyto zápory měly být vyváženy alespoň tvorbou nových pracovních míst. Sice velice podprůměrně placených, ale vytvořených. Při pohledu zvenčí se to tak mohlo i jevit. Nekonečná řada pokladen to mohla naznačovat. Jiná věc je, zda je někdo viděl všechny v plném provozu. Každopádně tu byly a poskytovaly pracovní příležitost zejména pro ženy s nižším vzděláním či pro studenty."