"Carlo Goldoni (25. 2. 1707 Benátky – 6. 2. 1793 Paříž) byl proslulý italský dramatik, který se proslavil především komediemi, z nichž se řada hraje dodnes.
Narodil se v Benátkách v rodině lékaře a číst a psát se naučil už ve čtyřech letech. Byl natolik vyspělý, že v devíti letech už napsal svou první hru. Nejdříve studoval u dominikánů v Rimini filosofii, ale poté začal studovat práva. Studium několikrát přerušil a následně pokračoval na jiné škole a dokončil ho téměř po deseti letech. Poté se věnoval advokátní praxi a diplomacii. Současně ale psal další hry.
Rád cestoval a nějakou dobu žil s kočovnou divadelní společností, se kterou procestoval skoro celou Itálii a během cesty do Janova se dokonce oženil. Jako tajemník benátského velvyslance působil určitou dobu v Miláně, dokonce se účastnil bitvy u Parmy.
Usadil se až ve svých čtyřiceti letech, kdy se v Benátkách prosadil jako profesionální dramaturg benátských divadelních společností. V padesáti letech byl jmenován dvorním básníkem francouzských Bourbonů, takže dostával pravidelně výplatu. A o rok později přijal pozvání tehdejšího papeže Klimeta XIII.
V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer. Psal zde také další komedie a napsal zde i své Paměti. V roce 1792 mu byla vzata penze (výplata), kterou pravidelně dostával od francouzského rodu Bourbonů, a on tak umřel v chudobě. Paradoxní je, že mu byla tato penze opět přiznána den po jeho smrti.
Mezi jeho nejvýznamnější díla patří například: Marnotratník, Zdvořilá žena, Benátská vdovička, Kavalír a dáma, Hrubiáni, Poprask na laguně, Komické divadlo, Zpívající Benátky, Náměstíčko, Paměti a další.

Vydání: Toto dílo bylo vydané v roce 1745.
Zařazení díla do literárního kontextu: Divadelní hra o „chytrém hlupákovi“ Truffaldinovi, který se stal náhodou sluhu dvou pánů (ve skutečnosti jednoho pána a jedné dámy v přestrojení), kterou řadíme do období světového klasicismu, jelikož byla napsána v 18. století.
Klasicismus je umělecký směr, který vznikl v 17. století ve Francii za vlády krále Ludvíka XIV. (nazývali ho také jako krále slunce). Vznikl jako racionální a klidnější reakce na vášnivé baroko a jeho hlavními znaky jsou důraz na rozum, pevný řád, pravidelnost a dodržují se jasně definovaná pravidla – například pravidlo tří jednot (jednota času, místa a děje). Inspiroval se antikou, kterou považuje za vrchol všeho krásného.
Dalšími klasicistními autory jsou například: Moliére (Lakomec, Tartuffe, Misantrop, Zdravý nemocný), Pierre Corneille (Cid), Jean Racine (Faidra), Jean de la Fontaine (Bajky) a další.
Žánrová charakteristika: Odpočinková divadelní hra – komedie, která svým žánrem spadá do specifického žánru italské commedia dell´arte. V tehdejší době se drama rozdělovalo do dvou hlavních proudů – do tragédií, což byl tzv. vyšší žánr, a komedií, což byl tzv. nižší žánr.
Commedia dell´arte je druh italského improvizovaného divadla, který zaznamenal svůj vrchol především v období baroku. Je ustanoven na pevných charakterech postav, které jsou ustálené, a především na improvizaci. Tyto postavy měly zpravidla masku, takže je obecenstvo hned poznalo. Před vystoupením se dohodl pouze jakýsi hrubý náčrt hry (úvod, zápletka a konec) a zbytek byl na hercích a jejich improvizaci.
Carlo Goldoni dal tomuto druhu komedie nový rozměr, protože zbavil herce masek a dal jim víceméně pevný scénář, kde měli své repliky, ale zároveň zde ponechal určitý prostor pro improvizaci.
Kompozice: Jedná se o dílo z období klasicismu, které svou formou přejímá do určité míry formu antického dramatu. Děj je chronologický a logicky plyne vpřed. Je dodržována tradiční jednota času, místa a děje. Děj se odehrává v reálném čase na reálném místě (v Benátkách)."